Kapitán SHK totiž minulou sobotu odehrál jubilejní pětistý zápas v modrooranžovém dresu. Díky gólu a asistenci se navíc dostal do čela historického bodování hodonínského klubu, když o jediný bod přeskočil dlouholetého parťáka Zdeňka Juráska. „Se Šedou (Zdeněk Jurásek – pozn. red.) jsem zatím nemluvil, ale každopádně jeho průměr bodů na zápas je obdivuhodný, takže kdyby on tady hrál tak dlouho, tak jich udělá snad dvojnásobek," říká Petr Peš.

Čtyřiatřicetiletý vůdce Drtičů přepsal klubovou statistiku ve 41. minutě. Zkušený centr se společně s obráncem Martinem Miklíkem podílel na kontaktní brance Jakuba Kadlece. I když si to znojemský rodák, který v Hodoníně působí již třináctou sezonu, na ledě neuvědomoval, v tu chvíli si připsal kanadský bod s pořadím 510.

Se 191 góly a 319 asistencemi je tak nejproduktivnějším hráčem v novodobé historii slováckého klubu. „Statistiku vůbec nesleduji. Po zápase v Porubě mi však vedoucí mužstva Roman Bárta předal pamětní puky, a než jsem si je přečetl, vůbec jsem nevěděl, že už se to stalo," usmívá se Peš. Známý hokejista překvapivě nepovažuje pět set odehraných zápasů za výjimečný milník kariéry. „Spíše mě těší, že jsem je odehrál v jednom klubu, navíc zrovna v Hodoníně, který měl vždy vysoké cíle," uvedl Peš. „Prošla tudy spousta výborných hokejistů, jsou zde výborné návštěvy a v neposlední řadě i podpora od fanoušků je skvělá," přidává.

Ani reakce spoluhráči či členů realizačního týmu nebyla nijak spontánní. „Nikdo to nevěděl. Po zápase jsem sice dostal památeční puky, které mi udělaly velkou radost, ale zápas se nám nepovedl, takže na nějaké vtípky nebyla nálada," pravil.

Odezva na sociálních sítích ovšem byla mnohem větší. Pešovi na internetu nepřáli pouze bývalí spoluhráči či fanoušci, ale také soupeři a další lidé. „Touto cestou bych za gratulace všem rád poděkoval. Byl jsem překvapený třeba z toho, kolik lidí ze Znojma sleduje náš web," usmívá se Peš. Ten se po Petru Pokorném stal teprve druhým hráčem, kterému se podařilo metu pěti stovek zápasů v hodonínském dresu pokořit. „Vloni jsme to s Pokecem řešili, ale vůbec jsem to nepočítal a nepřemýšlel nad tím, kdy to přijde," přiznává hráč s tradiční čtyřicítkou na zádech.

Peš přišel na Slovácko v létě 2004. Premiéru si odbyl 2. října. „Pamatuji si to docela přesně. Hráli jsme ve Valašském Meziříčí, vyhráli jsme 4:2 a tehdy nás trénoval Ota Čajka," vzpomíná dnes čtyřiatřicetiletý kapitán Drtičů, který nastoupil po boku Zdeňka Balabána a dalších borců.

Za posledních třináct sezon se v hodonínské kabině vystřídala spousta hokejistů. Na řadu z nich si Peš ani fanoušci nepamatují, někteří však navždy zůstanou nejen v srdcích a mysli věrných fanoušků, ale i známého útočníka. „Určitě je jich víc, ale nezapomenu na spolupráci s Braněm Rahušem, Tomášem Vrbou a Zdeňkem Juráskem, z obránců musím vyzdvihnout Borise Flamíka a Lukáše Komárka," představil svoji ideální formaci Peš.

Znojemský rodák byl v posledních sezonách u všeho podstatného. Zažil nezapomenutelné duely, vyhrocené bitvy v play off, slavil postupy i výhry, ale také těžce kousal vyřazení z kádru, porážky s rivaly, nebo předčasné konce sezon. „Každý si vždycky pamatuje jenom to dobré. Mým největším zážitkem bylo euforické vítězství v pátém zápase semifinále na Technice a možná i hattrick Vsetínu při prvním zápase po dvouměsíční léčbě zlomeniny," říká Peš.

Letošní ročník zatím hodnotí se smíšenými pocity. „Vidím nás jako den a noc," říká. „Doma hrajeme velmi dobře, ale venku jsme zatím nenašli způsob, jak se prezentovat lépe," pokračuje. „Pravda je, že venku jsme měli nejtěžší možné soupeře, ale gólů jsme inkasovali strašně moc. Jakmile zlepšíme obrannou činnost, bude to dobré, protože tým je mladý, perspektivní a hladový po výhrách," dodal Peš.