Talentovaný bek pomohl svému týmu porazit Opavu, za kterou hrál v dorostu i juniorech. Dvaad­vacetiletý obránce přišel do Hodonína na hostování do konce sezony z prvoligového Vrchlabí. Syn bývalého prostějovského trenéra je hráčem Vítkovic, během své kariéry ale stihl vystřídat již několik mužstev. Před dvěma lety sbíral sbíral cenné zkušenosti v polském klubu TH Unia Oświęcim. V loňské sezoně pak oblékal Flašar dres Hradce Králové a slovenského Kežmaroku. Nadaný zadák má zkušenosti i s mládežnickými reprezentacemi, ve kterých se potkal s Tomášem Vrbou.

Máte za sebou premiérový zápas před hodonínským publikem. Jak byste zhodnotil duel s Opavou?

Určitě to byl lepší zápas než ve Valašském Meziříří, které mnohem více bruslilo a určitě bylo těžším protivníkem než Opava. Myslím, že dnešní (sobotní – pozn. red) zápas byl rozhodnutý už po první třetině, kterou jsme vyhráli 2:0. Zápas jsme si pak hlídali, i když nám začátek druhé třetiny trošku utekl. Holeš nás ale podržel a v závěrečné části jsme dokonali to, co bylo od začátku jasné.

Co říkáte na hodonínské fanoušky?

Atmosféra byla neskutečná. To jsem nečekal, že by něco takového mohlo být ve druhé lize. Myslím, že v Hodoníně je prvoligové až extraligové publikum.

Na Slovácko jste přišel z Vrchlabí. Proč jste na severu Čech vlastně skončil?

Přišel jsem tam v srpnu na zkoušku. Podařilo se mi získat smlouvu, odehrál jsem první kolo. V něm jsem se ale zranil, pak jsem čtyři týdny nehrál. Po návratu na led jsem ale mnoho prostoru nedostal a jako sedmý bek jsem tam byl vlastně zbytečný. Tak jsem šel do Hodonína.

Jiné kluby se neozvaly?

S manažerem jsem byl domluvený, že půjdu do prvoligového týmu. Potom jsem dostal nabídku od Hodonína a jelikož jsem slyšel, že se zde buduje tým na postup, tak jsem neváhal a šel jsem.

Schválil vám otec, bývalý extraligový obránce a kouč Prostějova, přestup do Hodonína?

Určitě. Otec je můj celoživotní rádce. Takže co se týká hokeje, tak jde vše přes něj. A Hodonín mi schválil (úsměv).

Narazil jste v hodonínské kabině na někoho známého?

Opět jsem se potkal s Ondřejem Podešvou, se kterým jsem hrával v Prostějově. S Tomášem Vrbou jsem zase prošel mládežnické národní týmy.

Takže přivítání bylo vřelé?

Určitě. V Hodoníně je skvělá parta, která táhne za jeden provaz. Kluci mě přijali mezi sebe bez problémů.

V minulosti jste působil i v Opavě. Na ledě jste se s některými protihráči hecoval. Byl to pro vás v tomto směru pikantní duel?

Určitě. V Opavě jsou většinou kluci, kteří jsou odchovanci klubu. S nimi jsem za Slezan hrával v dorostu i juniorce. Takže tam nějaké narážky byly. Ale vše proběhlo v klidu. Pošťuchování k hokeji patří.

Vyzkoušel jste si i nejvyšší hokejovou soutěž v Polsku a na Slovensku. Dá se porovnat druhá česká hokejová liga s polskou ligou?

Abych řekl pravdu, tak si myslím, že naše druhá liga je lepší než nejvyšší hokejová soutěž v Polsku. Slovenská extraliga je zase na úrovni naší první ligy.

Při svém mladém věku patříte mezi mezi hokejové světoběžníky. Nechcete se už konečně usadit?

Tak určitě bych se chtěl usadit. Vždycky jdu hrát tam, kde dostanu nejvíce prostoru. Loni jsem chtěl jít do Hradce Králové, ale přestup zhatil mateřský klub, který za mě chtěl moc peněz. Tak jsem putoval do zahraničí. Ale myslím, že to byla dobrá zkušenost.