Když třiadvacetiletý gólman nedocestoval s týmem před dvěma týdny do Velkého Meziříčí, bili věrní příznivci slováckého celku na poplach. Obávali se, že Piták v Hodoníně skončil, přestoupil jinam.

Nic z toho však nebyla pravda.

Odchovanec Techniky Brno dál zůstává věrný zeleno-černým barvám, díky svým precizním výkonům zaujal ale vedení prvoligového Přerova, kde mám vyřízené střídavé starty.

Primárně by ale měl být k dispozici Baníku.

„Za nabídku jsem strašně vděčný. Jsem moc rád, že můžu nahlédnout do vyšší soutěže a zkusit si ji případně na vlastní kůži. Je to pro mě nová motivace,“ říká.

Gólman by jednou rád chytal Chance ligu pravidelně, nyní se ale soustředí na rozdělanou práci v Hodoníně.

Baník je aktuálně s padesáti body čtvrtý a pomalu se chystá na vyřazovací boje. Do play-off by šel rád z co nejvyšší pozice.

„Naším cílem je hrát v první čtyřce. Uděláme maximum proto, abychom se tam udrželi. Když se nám tato sezona tak dobře rozběhla, tak se pokusíme dostat co nejdále,“ uvedl.

Piták si angažmá na Slovácku i přes kolísavé výkony užívá. Hlavně díky skvělým fanouškům se těší na každý domácí duel.

„Hlavně děkovačky jsou super. Málokterý druholigový klub u nás má takové příznivce. My hráči jsme za to strašně rádi, neboť naši fandové dokáží doma udělat vždy skvělou atmosféru,“ prohlásil.

Fotbalisté Vnorov (v červeném) zahájili zimní přípravu.
Vnorovy zahájily přípravu beze změn. V generálce vyzvou Šardice

Zápasy před prázdnými tribunami jej až tolik nebaví. Dobře ví, že hokej se hraje pro lidi a když jich dojde třeba jako ve Vyškově jenom pár desítek, chybí tomu grády.

„Takové zápasy se mi nelíbí, to je jasné. V hale ticho a připadáte si jak na návštěvě operního představení, to prostě s hokejem nemá nic společného! Na tribunách to musí žít, i mně se potom chytá daleko lépe,“ říká.

Piták ale návštěvnost a věci, které neovlivní, neřeší. Soustředí se hlavně na sebe, své výkony, které jsou na druhou ligu až nadstandardní.

Posouvá jej i kondiční trenér Hapla

I proto si bývalého gólmana Opavy v Hodoníně váží. „Určitě jsem tady spokojený, zázemí je na druhou ligu pěkné a dostačující. Jsem rád za ten prostor, který tady v Hodoníně dostávám a snažím se to oplácet svými výkony na ledě,“ líčí.

Na Slovácku spolupracuje nejen s hlavním koučem Bachánkem, ale i s kondičním trenérem Danem Haplou. „Posouvá mě dopředu v oblasti off-ice,“ oceňuje.

Hodonínští hokejisté (v černém) padli v Šumperku 4:5 po prodloužení.
Baník srovnal šest vteřin před koncem. Z Šumperku přivezl bod

Také využívá služeb trenéra brankářů Martina Holíka. „Nesmím ani zapomenout poděkovat za práci Kryštofa Mrázka, který mne vedl mými hokejovými krůčky v brankovišti v Opavě,“ pravil.

Piták přišel do Baníku loni v létě. Kontaktoval jej Marek Svoboda. Právě bývalý brankář jej zlákal do klubu. „Oslovil mě už během loňského jara. Začali jsme řešit, co pro mě bude nejlepší na další sezonu. Nabídka z klubu předložená panem Vítem Bukovským byla seriózní a já se rozhodl ji přijmout,“ říká.

Líbil se mu Lundqvist, vzorem je Vasilevskij

Rodák z obce Velatice, které leží jen pár kilometrů od Brna, s hokejem začal kvůli zdravotním problémů až v jedenácti letech.

Jako první nosil dres Techniky. „Mým prvním vzorem byl táta. Je to bývalý gólman, který dnes chytá už jen rekreačně za Brněnskou Hobby Ligu. Jako malý jsem mu kradl výstroj a hrál si na brankáře. Je ale pravda, že ale zrovna táta se mi snažil vysvětlit, že je lepší góly dávat než dostávat. Měl jsem ale svůj rozum, tak rodičům nezbývalo nic jiného než mě nechat jít touto cestou,“ líčí s úsměvem.

Mezi tři tyče se postavil i díky olympijskému turnaji v Naganu, kde Češi získali senzační zlato. Jágr a spol. v roce 1998 pobláznili i Pitáka.

„Miloval jsem Dominika Haška. V NHL se mi líbil Švéd Henrik Lundqvist, který chytal naposledy za Washington Capitals. Nyní je mým vzorem Andrej Vasilevskij,“ hlásí.

Pavel Prčík (na snímku vlevo) s manželkou a synem Matějem, který vybojoval bronz na mistrovství světa juniorů.
Příběh bronzového hocha z Hodonína: Má svou hlavu, odmítl Kanadu, říká Prčík

Šikovný mladík ve čtrnácti letech přestoupil z brněnské Techniky do Vítkovic. „Díky kempům jsem se dostal do hledáčku pana Martina Pruska. Výkonnostní skok to byl určitě velký, ale díky trenérům jsem si zvykl a postupem času jsem hokejově začal růst,“ říká.

V Ostravě se osamostatnil, začal se o spoustu věcí starat sám. „Určitě to pro mě byl určitý výstup z komfortní zóny, ale jsem za tuto zkušenost strašně rád. Naučil jsem se samostatnosti. Na druhé straně pořád vím, že v rodině mám velkou oporu, a když potřebuji, můžu se na ni spolehnout,“ pochvaluje si.

Trénoval jej Prusek s Falterem 

Ve Vítkovicích se dostal až do extraligového týmu. I když byl na soupisce ostrovského celku dva roky, v nejvyšší soutěži nikdy nenastoupil. I přesto na působení ve známém klubu nikdy nezapomene.

„Zkušenosti se sbírali samy, protože jsem měl možnost učit se od Daniela Dolejše či Patrika Bartošáka. K tomu jsem měl dva výborné trenéry, kterými byli Martin Prusek a Martin Falter,“ upozorňuje.

V létě 2020 zamířil do Opavy, nyní je zpátky na rodném jihu Moravy. I když pochází z Brna, žije na bytě v Hodoníně.

„Pro mě je to daleko lepší. Halu mám blízko, takže se můžu více věnovat hokeji,“ líčí.

Kromě milovaného sortu mu spoustu času zabírá i učení. Piták studuje na Vysoké odborné škole managementu lidských zdrojů v Ostravě. Za sebou má půlroční praxi a pokud vše dobře dopadne, může po skončení studia v nějaké ve firmě pracovat třeba jako personalista.