„Daří se nám do týmu zapracovávat juniory. Utkání začínáme na čtyři útoky. To se projeví v tom, že když v závěru stáhneme hru na tři pětky, tak jsme schopni soupeře přehrát, protože máme více sil," říká kouč padesátiletý SHK Jiří Rech.

Trenére, po první čtvrtině vedete druholigovou skupinu Střed. Jak moc jste spokojený s úvodní částí sezony?

Jsem spokojený s předvedenou hrou i výsledky. A to i v zápase v Pelhřimově, kde to byla jen otázka toho, že se nám nepodařilo dát góly. Jinak jsme z mého pohledu soupeře přehrávali. Myslím si, že na tom má svůj velký podíl to, že máme dostatečně široký kádr.

Spoustu branek dáváte v přesilových hrách…

Přesilovky nám zatím jdou na jedničku. V útočné fázi máme celkově velkou sílu a kluci jsou hodně šikovní, takže pokud soupeři jeden hráč chybí, dokáží si vyhovět a početní výhodu zužitkovat.

Útočnou sílu nemá smysl dlouho rozebírat. Ovšem v obraně se jisté rezervy najdou, souhlasíte?

Je pravda, že v obraně to tak dobré není, ale před sezonou jsem v nějakém rozhovoru řekl, že když dáme pět gólů, tak nám soupeři šest nedají, což se nám zatím potvrzuje (úsměv). Takhle se to ale určitě nedá hrát pořád. V posledním utkání v Kolíně už to bylo lepší, ale nerad bych, aby to vyznělo tak, že naše defenziva je nějak moc špatná. Spíš občas děláme obrovské individuální a zbytečné chyby, když máme puk pod kontrolou a snažíme se jej nahrát nesmyslně někam, kam to ani nejde. Z toho jsou pak přečíslení nebo samostatné úniky na bránu a často právě i gól. Navíc jsme dostali několik branek i dost smolně, kdy byla střela tečována, nebo si kluci nepohlídali střely z velkých úhlů. Na to se ale nemůžeme vymlouvat a defenzivní činnost prostě musíme zlepšit, o tom žádná.

O posílení zadních řad neuvažujete?

Obránce Adam Svoboda už trénuje skoro naplno. Tento týden by měl jít ještě na jednu kontrolu. Podlet toho uvidíme, jak dlouho ještě nebude k dispozici. Jakmile se ale vrátí, tak budeme mít šest kvalitních beků. K nim se vždy přidá nějaký junior. O posilování v tuto chvíli neuvažujeme.

Přejděme k brankářům. Filip Barus a Petr Zavadil se ze začátku sezony celkem pravidelně střídali, v poslední době však dostává příležitost hlavně Barus. Řekl si svými výkony o místo jedničky?

Filipa jsme brali jako jedničku, ale ze začátku byl nervózní. Chvilku byl v bráně on, chvilku Petr, pak byl Filip nemocný a teď už mi, abych to nezakřikl, přijde jistější. Dává si větší pozor a myslím si, že si o post jedničky řekl, nicméně určitě si zachytá i Petr, aby jenom neseděl. Oba dva to jsou kvalitní brankáři a myslím si, že spolu vychází naprosto v pohodě a žádná závist nebo něco podobného tam není.

Máte za sebou první seznámení se všemi soupeři. Odpovídá postavení jednotlivých mužstev v tabulce?

Z mého pohledu je nejslabším týmem Chotěboř. Nymburk u nás sice vybouchl, ale vzhledem k tomu, kde se v tabulce nachází, bych to přičítal spíš tomu, že k nám přijel hodně oslabený. Technika hraje dobrý hokej, Kolín mě trochu překvapuje, protože v obou zápasech bylo vidět, že to jsou šikovní kluci. Asi mají bohužel opravdu smůlu v zakončení. Břeclav mě ze začátku překvapila, že byla tak vysoko. Teď je v klidném středu tabulky, kam si myslím určitě patří. Žďár je hodně urputný soupeř, který hraje taky velmi dobře. V Pelhřimově jsme sice prohráli, ale rozhodně to nebyl nejlepší soupeř, se kterým jsme hráli. Moravské Budějovice na nováčka nehrají vůbec špatný hokej, Jindřichův Hradec zase prohrál spoustu zápasů o gól a to je horší, než když se prohraje třeba 2:7. Myslím si, že Vajgar se časem zvedne.

V přípravě jste zkoušeli různé složení obranných dvojic i útoků. Od začátku soutěže jsou ale formace v podstatě ustálené. Asi není důvod to měnit…

Pokud se klukům daří, vyhrává se a dávají se góly, tak nemá cenu do toho nijak zasahovat. To by byl holý nesmysl. Pokud nastane v zápase situace, že je potřeba dát nějaký impuls, tak to s Jardou (asistent Jaroslav Crlík – pozn. red.) trochu prostřídáme, jako třeba teď v Kolíně, kdy jsme prohodili pravá křídla. Podobně jsme reagovali třeba po první třetině v Chotěboři, kde jsme prohrávali 1:4. Díky tomu, že jsme v přípravě zkoušeli různé varianty, tak víme, jak se komu s kým dařilo a máme tak jisté alternativy. Když se nedaří, tak je občas potřeba něco udělat.

Jaký jste vůbec typ trenéra? Jste spíš diplomat, nebo na kluky umíte i zařvat?

Asi jsem diplomat, ale snažím se spíš chválit, povzbuzovat a vysvětlovat, než abych někomu nějak přehnaně vynadal. Spoustu let jsem hokej hrál, takže vím, co by se mělo a nemělo. Nemůžete ty kluky srážet na kolena, ale taky je nemůžete posadit na hrušku. Musí to být něco mezi. Člověk musí reagovat podle situace a podle toho také jednat.

V Hodoníně působíte už pár měsíců. Stačil jste si projít město, nebo jste pořád jenom na zimním stadionu?

V Hodoníně se mi líbí. Nemám si na co stěžovat. Je tu dobré zázemí, skvělí diváci. Myslím si, že by si Hodonín zasloužil první ligu. Bohužel, všechno je to otázka peněz. Nevím, jak to je s městem, ale všechny kluby v první lize mají pozice na radnicích výborné a dostávají peníze z města. Na procházky Hodonínem moc času nemám, několikrát jsem byl na náměstí v cukrárně. Ale město je na rovině, takže se člověk při procházce ani moc nezadýchá (úsměv).