Přesto se dvaadvacetiletý Martin Špok rozhodl po čtyřech letech vyměnil celek z krajského města za Hodonín.

Třinecký odchovanec a budoucí zubař byl členem české hokejové reprezentace na Univerziádě v čínském Harbinu.

Přesunujete se z Brna do Hodonína. Jak se těšíte na nový tým, který je asi největším rivalem Techniky?

Rivalové to jsou, ale nevidím v tom žádný problém. Přestupy se dějí. Letos jsem šel do Hodonína, kam se těším. Je tam lepší divácká kulisa. Na Techniku chodilo pár desítek lidí, takže to bude určitě větší zážitek.

Byli právě diváci jedním z hlavních důvodů vašeho přesunu?

Samozřejmě. Byl to jeden z důvodů.

Do týmu přicházíte s kamarádem a spoluhráčem Janem Korotvičkou. Je to pro vás velká výhoda?

Při rozhodování to bylo důležité. S Honzou jsem hrál celou loňskou sezonu. Na ledě si rozumíme a dokážeme si vyhovět. Budeme jezdit spolu, protože ještě nemám auto. Vždycky je lepší když přestupujete s někým, než když jdete sám.

V Hodoníně v minulosti působil David Šebek, který s vámi nastupoval v Technice. Mluvili jste spolu?

David je momentálně po operaci, takže jsem s ním v kontaktu nebyl. Nicméně po telefonu mi říkal, že v Hodoníně byla vždycky dobrá parta a že je to dobrá volba.

Když jsme u té party. Znáte někoho z aktuálního kádru Drtičů nebo s Janem Korotvičkou jdete téměř do neznáma?

Znám Ondru Podešvu, který je stejně jako já z Třince a Houleho, s nímž jsem strávil rok v juniorce. Zbytek jsem viděl jen v zápasech.

Z Techniky odchází vícero hráčů. Klub má navíc potíže s halou. Jaká tam momentálně panuje situace?

Neurčitá. Nikdo neví, co se bude dít. Hala byla vydražená. Jsou nějaké problémy ve vedení. Hráči odchází, protože nikdo nemá jistotu, že se sezona odehraje a za jakých podmínek. Kluci, kteří mají nabídky odjinud, je asi využijí.

Vraťme se ještě v čase k zimní univerziádě, která se uskutečnila v Číně. K čemu se dá vysokoškolský hokej přirovnat?

Pro mě to byla premiéra. Hra je rychlejší než třeba ve druhé lize. Byl to velký zážitek. Už je kvůli zemi, kam se nepodíváte každý den. Pro mě to byla jednoznačně pozitivní věc.

Stihl jste si prohlédnout alespoň blízké okolí?

Času moc nebylo, ale pochodili jsme, co se dalo. Hlavní věci jsme viděli.

Studujete Masarykovu univerzitu. Chcete být zubařem. Hokejista a stomatologie je dost netradiční spojení.

Vždycky mě to k tomu táhlo. Navíc otec je také zubař, což k tomu asi částečně přispělo.

Takže když budou mít spoluhráči problém při utkání třeba s nalomeným zubem, přiskočíte a pomůžete ho vyřešit?

Jasně. Budu mít sebou nářadí a budu připraven zasáhnout. (smích)