Rapant: První chci vědět, jestli mohu týmu pomoct

Hokejový útočník Michal Rapant se zapojil do suché přípravy. „Vrátil bych se rád, ale zatím jdu den po dni,“ tvrdí pětadvacetiletý bojovník.

Tým začal přípravu v jedenácti lidech. Vy jste byl mezi nimi. Jak k tomu došlo?
Dostal jsem nabídku od trenéra, ať to zkusím. Takže to zkouším. Uvidíme. Musím se do toho zase dostat. Sám potřebuju vědět, jestli to zvládnu.

Po fyzické stránce se tedy cítíte jak?
Dobře. Hraju hokejbal, takže úplně jsem z tempa nevypadl. Jsem hlavně rád, že můžu být s klukama.

Kádr se nejspíš omladí. Cítíte větší šanci na prosazení?
Takhle zase nepřemýšlím. Beru den za dnem. Udělám si dva měsíce suchou přípravu a uvidíme. Dopředu se zase moc nedívám.

Předpokládám ale, že byste se vrátit chtěl. Působení v týmu vám lhostejné není, že?
Samozřejmě bych doma hrát chtěl. Ale znovu říkám: takhle dopředu se nedívám. Musím se dostat do pohody. Chci vědět, jestli můžu mančaftu pomoct. Když ne, vyprdnu se na to a uvolním místo mladším.

Z loňského konce u Drtičů jste byl dost zklamaný. Už to z vás vyprchalo?
V hlavě to mám pořád. Na to člověk nezapomene. Ale co bylo, tak bylo. Takový je prostě hokej. Hlavu už si nad tím nelámu. Nejsem první, ani poslední, koho to potkalo.

Pak jste se přesunul na chvíli do Břeclavi. Proč angažmá u Lvů nakonec nevyšlo?
Sám jsem se rozhodl, že to tam ukončím. Tým vedl trenér Prachař a já jsem zvyklý asi na jiný přístup. Tohle nebylo o hokeji, ale o úplně něčem jiném.

Nesedli jste si?
To ani ne. Tlačil svoje kamarády. Nebylo to o tom, co jsi předvedl na ledě.

A následoval přesun do Uherského Ostrohu.
Jezdil jsem s Davidem Bauerem a Zdeňkem Kučerou na zápasy. Byl tam i Němčický nebo Tuček. Hráli jsme v play off do třetího místa a potrápili Uherské Hradiště, které pak postoupilo. Byl jsem celkem spokojený.

Zápasy Hodonína ve vyřazovací části jste navštěvoval jako divák. Vybavilo se vám pár let staré finále ligy proti Šumperku?
Určitě ano. Není to nic příjemného, když musíte hru sledovat jen z vrchu. Trošku mě ale zamrzel přístup lidí. Kluci hráli celou sezonu skvělý hokej. Pak přijedou fanoušci z Valašského Meziříčí a od první minuty byli slyšet jen oni. Mezi domácími snad fandilo deset lidí.

Čím to?
Možná už jsou někteří namlsaní. Dříve byl plný barák a řvali všichni. Teď mi přišlo, že to tak nebylo.