Po boku bývalého spoluhráče a kamaráda Aleše Flašara povede borce ze Slovácka. „Z kádru znám pouze Lojzu Miklíka. Chci hlavně, aby to kluky bavilo. Nejsem trenér, který by byl pes. Vždycky musí být bič i cukr, ale já víc používám ten cukr,“ usmívá se odchovanec Zetoru Brno a mistr extraligy s Olomoucí v roce 1994.

Jak se zrodil váš příchod do Hodonína?

Asi před měsícem mě oslovila šéfka klubu paní Gajošová. Samozřejmě je to pro mě výzva. Hodonín je hokejové město, hraje se tady dobrý hokej. Doufám, že k tomu taky přispěji. Hlavně tady je Aleš Flašar, se kterým se známe velice dobře. Myslím, že nám spolupráce bude fungovat.

Rozmýšlel jste se nad nabídkou dlouho, nebo jste hned věděl, že půjdete k Drtičům?

Bylo to takové nečekané. Měl jsem nějaké věci rozjeté, ale nakonec asi rozhodlo to, že tady v Hodoníně hokej funguje. Byl jsem tady mockrát i jako soupeř. Doufám, že tady hokej bude dál pokračovat.

Už víte, jak budete mít s kolegou Flašarem rozdělené kompetence?

Pravděpodobně já budu mít na starosti útočníky a on obránce. Tak by to asi mělo logiku (úsměv).

Příprava už je nalajnovaná?

Suchá příprava už začala. Máme domluvené už také první přípravné zápasy. Na led půjdeme v srpnu. Menší komplikace je to, že kvůli rekonstrukci světel bude na Zimním stadionu Václava Nedomanského led až od dvacátého srpna, ale já věřím, že se s tímto problémem vyrovnáme.

Bude letní příprava hodně náročná?

Střídáme posilovnu a hřiště. Já nemám rád, když někdo trénuje individuálně. Protože vždycky tvrdím, že si nikdo fotbal nebo basketbal sám nezahraje. I z toho důvodu chceme, aby jádro týmu pracovalo pohromadě.

Už víte, s jakými soupeři se v létě potkáte?

Máme Skalici, Moravské Budějovice, Trnavu. Tím ale, že jsme začali až teď, tak se nám to trošku komplikuje, protože většina týmů už má přípravu nalajnovanou. Věřím, že minimálně osm zápasů dohromady dáme a že to vyjde.

Už máte nějakou představu o kádru pro příští sezonu? Plánujete tým hodně obměnit?

Myslím, že gró sestavy z loňské sezony tady zůstane. Samozřejmě tým budeme dál skládat. Chceme mužstvo doplnit především o mladé kluky. Já mám rád hlavně bruslivé typy. S nimi pracujeme rádi. Věřím, že se nám podaří postavit silný tým.

Je šance, že se v sestavě Drtičů objeví talentovaní hráči z Komety nebo Sparty, jak avizovala šéfka klubu Gajošová?

Věřím, že jo. V Česku je spousta šikovných kluků, ale juniorku už přerostli a v první lize tolik místa není. Věřím, že se s kluby dohodneme. Pokud budou potřebovat nechat hráče rozehrát, rádi jim prostor dáme. Na mysli mám ale hlavně kluky, kteří mají motivaci a chtějí dokázat, že patří výš. O to je to jednodušší.

Jste v kontaktu s bývalými svěřenci? Lanaříte do Hodonína třeba hokejisty z Břeclavi nebo Žďáru, kde jste působil?

Z Břeclavi určitě ne. Ti hrají kraj a moc se jim nevedlo. Ve Žďáru byli i nějací kluci z Brna. Něco máme rozjednaného. Všichni ale mají práci, takže je pro ně velice těžké do Hodonína nyní dojíždět. Proto nyní chceme trénovat hlavně s místními kluky. Oslovili jsmei další domácí hráče. Uvidíme, co se z toho vyvrbí. Chceme, aby tady hráli hodonínští hokejisté, protože ti chodí po městě a měli by mít zájem, aby tady hokej fungoval.

Jaký styl hokeje vyznáváte?

Určitě útočný (úsměv)! Už jsem to říkal několikrát, pro mě je výsledek 9:8 milejší než 1:0. S Alešem to budeme řešit, ale budu chtít hrát hodně útočně. Tak tomu bylo i naposledy ve Žďáru. Věřím, že s kluky najdeme společnou řeč.

Souhlasíte, že jste hodně impulzivní trenér?

Ano, určitě. Nejsem takový ten kouč, který by stál na střídačce a koukal se jenom na hru. Hodně burcuji a hecuji, taky dokážu hodně zvýšit hlas, ale na druhé straně po zápase nebo tréninku to pro mě končí. Zavřu dveře a druhý den jedeme dál. Hokejista musí mít krátkou paměť. Pokud nepřijme nějakou i ostrou kritiku, tak je to špatně. Hokej je emotivní, důrazný sport a kdo nesnese kritiku, tak by měl dělat něco jiného. Samozřejmě se ale jedná o kritiku, která je na místě a ne na někoho jenom pořád řvát.

Jak vzpomínáte na vypjaté zápasy s Drtiči, když jste stál na střídačce soupeře?

V Hodoníně vždycky byla neskutečná atmosféra. Já jsem tady byl hlavně s Břeclaví, což bylo derby. Zimák byl pokaždé úplně plný. My jsme ale tehdy Hodonínu nemohli konkurovat. Nemyslím to ve zlém, ale Břeclav není hokejové město. Tam byly boje. Já jsem byl vždycky rád, že jsme nikdy neměli existenční starosti a že jsme bojovali o play-off. Mě akorát mrzelo, že když jsme z Břeclavi odešli, nechali to tam padnout. Byly tam nějaké možnosti a dneska jsou Lvi poslední v krajském přeboru. Proto se na angažmá v Hodoníně těším. Věřím, že lidé budou chodit dál. Že je budeme tím hokejem bavit.