Centr prvního útoku SHK nejprve šikovně tečoval Piskořovu střelu, aby o deset minut později ve vlastním oslabení kuriózně zakončil svůj brejk. „Gólman Šurý se mě ptal, jestli jsem opravdu chtěl jít na kličku do bekhendu, tak jsem mu přiznal, že chtěl," usmíval se po utkání šťastný střelec.

Jakube, první jižanské derby letošní sezony je za vámi. Jak se vám líbilo?

Bylo to těžké utkání. Břeclav měla spoustu šancí. Peca (Petr Zavadil – pozn. red.) nás výborně podržel, za což bychom mu chtěli poděkovat. Stejně tak si poděkování zaslouží i fanoušci. Přišlo jich docela dost, výborně fandili a věřím, že je výsledek přiláká i na další domácí utkání.

V 5. minutě jste se v podstatě z první střely dostali do vedení. Můžete nám gólovou situaci přiblížit?

Věděl jsem, že Pisky (Dominik Piskoř – pozn. red.) má puk na hokejce. Křičel jsem na něj, ať to vystřelí na branku. Já jsem měl hokejku nad ledem a nějak záhadně jsem to tečoval. Bylo to hodně věcí štěstí, ale zaplať pánbůh, že to tam spadlo.

Na konci první třetiny jste zvyšoval na 2:0. Váš druhý gól byl ale hodně nevšední. Jak se vlastně celá situace semlela?

Břeclav hrála přesilovku pět na tři a já jsem naskakoval z trestné do už klasického oslabení o jednoho hráče. Nevím přesně, jestli to byl obránce, nebo útočník soupeře, ale každopádně tam zaváhal na naší modré čáře a mně se podařilo mu vypíchnout kotouč. K puku se dostal Kouba (Michal Kuba – pozn. red.) a nějak se mu povedlo mi to protlačit do brejku.

A vy jste jel sám na Šurého…

Když už jsem jel sám na bránu, tak jsem tušil, že bude trestné střílení, protože bránící hráč mě několikrát zezadu sekl. Na poslední chvíli jsem chtěl zkusit kličku do bekhendu, ale puk mi ujel. A jelikož gólman šel do toho bekhendu se mnou, tak se kotouč došoural až do branky.

S břeclavským gólmanem Michalem Šurým se dobře znáte. Řekli jste si po tomto gólu něco?

Ptal se mě jenom, jestli jsem chtěl jít opravdu na kličku do bekhendu. Tak jsem mu přiznal, že chtěl (úsměv). On mi to potom ale vrátil u trestného střílení, kdy mi nedovolil dát gól. Od začátku jsem byl rozhodnutý, že si jej natáhnu a vystřelím mu to pod vyrážečku, ale bohužel jsem zamířil vedle.

Kromě dvou branek jste měl na hokejce dalších několik gólových příležitostí. Kdyby to všechno vyšlo, mohl jste mít na kontě klidně i pět zásahů…

To už by bylo asi moc (úsměv). Jsem hlavně rád za to, že jsme vyhráli. Díky třem bodům jsme se v tabulce posunuli zase o něco výš.

V letní přípravě se vašemu útoku herně ani střelecky moc nedařilo. V soutěži vám to ale se spoluhráči šlape. Čemu přičítáte změnu k lepšímu?

Dostali jsme se s kluky do herní pohody. Už v prvním mistráku nám to celkem šlo, dali jsme i nějaké branky. Bylo jen otázkou času, kdy si zase herně sedneme, protože s Kučou (Zdeněk Kučera – pozn. red.) a Špokym (Martin Špok – pozn. red.) spolu hrajeme už delší čas. Na začátku sezony Martina výborně zastoupil Vrbis (Lukáš Vrba – pozn. red.), který je podobným typem hráče. Dobře bruslí, hraje dobře do těla a nám takové rychlé a důrazné křídlo vyhovuje.

V závěrečné části už tolik šancí ani na jedné straně nebylo. S čím jste do poslední dvacetiminutovky šli? Chtěli jste hlavně bránit tříbrankový náskok?

O přestávce jsme si řekli, že musíme hrát pořád stejně. V závěru jsme ale hlavně chtěli, aby Zavadil udržel čisté konto, protože s nulou to přeci jen vypadá ještě o něco lépe. A taky jsme mu to dlužili, protože nás v zápase několikrát podržel, tak jsme mu to chtěli na konci zase vrátit my.

Mezi zápasem v Kopřivnici a derby byl jen jeden den volna. Jak náročné bylo odehrát dva zápasy ve třech dnech?

Poslední dva zápasy sice šly rychle za sebou, ale měli jsme kvalitní letní přípravu, takže jsme to v pohodě zvládli. Navíc podle mě je kolikrát lepší, když se hraje takhle za sebou, než když se třeba tři čtyři dny trénuje a pak se jde rovnou do zápasu. No a taky jsme se všichni moc těšili na to, že si zahrajeme v derby před našimi fanoušky.

JAN HOCHMAN (www.shkhodonin.cz)