„Bude to moje premiéra,“ usmívá se zkušený zadák.

Hodonínský rodák opustil rodné město v osmi letech. Ještě jako talentovaný žáček zamířil do sousední Skalice, kam se pak třikrát vrátil a kde působil i v loňské sezoně.

I když Záhoráci měl o Šmachovy služby zájem, třetí nejproduktivnější bek první slovenské ligy se rozhodl změnit dres, konečně se vrátit domů.

„Zvažoval jsem víc možností,“ přiznává. „Ve Skalici i dalších klubech první slovenské ligy, odkud mi volali, se ale trénuje i dopoledne, což já už nechtěl. Oslovili mě i Paľo Krutý a Luboš Vaškovič ze Senice, které znám. I když za nabídku jsem jim poděkoval, nakonec pro mě vyšel lépe Hodonín,“ říká.

Šmach už potřebuje volnější režim, mít více času na pracovní aktivity. Hokej už dal trochu stranou, věnuje se prodeji vína i fotovoltaice.

Na sezonu v Baníku bude ale dobře nachystaný, angažmá bere naprosto vážně.

„Druhá liga není jednoduchá soutěž,“ ví dobře.

Do hlubších analýz se ale pouštět nechce. „Jedna věc je, když se na to člověk dívá z tribuny a druhá, když je na ledě a hraje to. Až později dokáží říct, jaká je to soutěž,“ prohlásil.

Hodonínští hokejisté zahájili přípravu na novou sezonu.
Podívejte se: Hokejisté Hodonína začali bez Šmacha, ale s reprezentantem Izraele

Hodonínské hokejisty ve východní skupině nečeká žádná selanka. Naopak, narazí na velmi kvalitní soupeře. Bývalý extraligový zadák se těší hlavně na třaskavé souboje se Znojmem. Právě ve městě okurek začínal před lety s vrcholovým hokejem. „I když jsem tam spoustu let nehrál, pořád tam mám hodně známých,“ líčí.

Souboje s Orly ale budou pro všechny protivníky hodně složité. „Znojmo patří k favoritům celé druhé ligy. Skládá dobrý tým, chce postoupit. Uvidíme, jestli budeme schopní jim vzdorovat,“ zůstává obezřetný.

O dalších soupeřích detailní přehled zatím nemá. „Neznám ambice ani kádr Havířova, Valašské Meziříčí si může pomoct hráči ze Zlína či Vsetína, jsou tam i další silní protivníci,“ říká.

Také druholigový nováček po postupu svůj mančaft teprve buduje, za pochodu skládá. Jak bude vypadat výsledná mozaika, ale zatím není jasné. „Hodně kluků je tady na try out, takže jeho sílu nyní nedokážu vůbec odhadnout,“ krčí rameny.

Z nových spoluhráčů v minulosti hrál jenom se Škápíkem. Zkušení zadáci se potkali ve Skalici, kde nastupovali v jedné obranné dvojici.

S ostatními borci bude Šmach oblékat stejný dres poprvé. Hlavně mladíci se však mohou od šestatřicetiletého beka dost přiučit.

Startoval totiž na třech juniorských mistrovství světa, pod vedením známého trenéra Aloise Hadamczika získal v roce 2005 dokonce bronz. Předtím bral cenný kov i s českou osmnáctkou.

Mezi tuzemskou elitou sehrál za Znojmo, Vsetín, Kladno a Karlovy Vary celkem 369 zápasů s bilancí devíti gólů a 27 asistencí.

V první lize zaznamenal za Brno, Olomouc, Beroun, Mladou Boleslav a Ústí nad Labem 136 startů a 21 bodů (1+20).

Před návratem domů si vyzkoušel zahraniční angažmá. Tři měsíce byl v Gapu, předtím působil v Nových Zámcích. Největší úspěchy slavil s Amiens, se kterým skončil dvakrát třetí a hlavně ovládl francouzský pohár.

Nevšední zážitky nasbíral i při krátkém pobytu v Austrálii. Šest týdnů nosil dres Newcastlu. „To byla nejkrásnější dovolená,“ usmívá se.

Známý hokejový manažer Rostislav Dočekal v pátek 1. července oslaví šedesáté narozeniny.
Lék proti stárnutí? Práce s mladými kluky a káva s Bůškem, říká Dočekal. Má 60

K protinožcům jej zlákal kamarád z Kladna Tomáš Landa. „Žije v Sydney a jelikož tam hrál, tak mě tam zlákal,“ líčí. „Bohužel na celou sezonu to nešlo, protože se mi to krylo s angažmá v Evropě, ale když potřebovali beka jenom na pár týdnů, tak jsem se tam vypravil,“ přidává.

Na krátké australské dobrodružství jenom tak nezapomene. „Liga má osm týmů a každý z nich může mít jenom čtyři zahraniční hráče, které si mužstva snaží sehnat. Pro mě to bylo úplně super,“ tvrdí.

„Trénovalo se jenom v úterý a ve čtvrtek, vždycky o víkendu byl zápas, takže jsem měl spoustu volna a byl furt na pláži,“ přiznává s úsměvem.

Věnoval se nejenom surfaření, ale hrál i golf, užíval si oceánu, sluníčka.

Zájem o hokej je v Austrálii minimální. Na domácí zápasy Newcastlu sice chodilo kolem čtyř set diváků, ale v Melbourne či Sydney byly návštěvy daleko menší. „Je to tam úplně okrajový sport, na druhé straně ale na veřejném bruslení vždycky bylo úplně plno. Bylo vidět, že Australané jsou sportovní národ, chtějí si všechno vyzkoušet,“ vypozoroval.