Nikito, v Hodoníně jste strávil už nějaký čas. Jak se vám na Moravě zatím líbí?

Jsem tu už dva měsíce a zatím se mi tady hodně líbí.

Platí to i o lidech, kteří se pohybují kolem vás?

Ano. Všichni jsou dobrosrdeční a chápaví, což se mi líbí.

Dokázal byste popsat místní kulturu? V čem je největší rozdíl mezi tvou rodnou zemí a Českou republikou?

Samozřejmě jazyk, nic jiného jsem zatím nezaznamenal. Byl jsem si projít Hodonín a jednou jsem byl i v Brně. To se mi moc líbilo. Je to hezké město, je tam hodně vyhlídek. Všiml jsem si, že tu máte hodně kostelů. Ve skutečnosti je mi to sympatické, je důležité v něco věřit.

Byl jste už třeba v restauraci?

Trenér mě seznámil s rodinou a popovídali jsme si. Jeho maminka je z Ukrajiny a umí trochu rusky. Restaurace byla v centru města, ale už nevím, jak se to tam jmenovalo (směje se).

Vaším rodným městem je Petrohrad. Jak se hokejista dostane přes Estonsko a Kazachstán až do Česka?

Tomu předcházela řada situací. Začalo to studiem na univerzitě, neshodami s agentem a nějakými zraněními. Mám moc rád hokej a chci se mu věnovat celý život. Proto jen tak nestojím a chytám se každé příležitosti, abych mohl hrát svůj oblíbený sport.

Když jste se dozvěděl, že budete působit v Hodoníně, zjišťoval jste si o klubu něco, nebo jste šel úplně do neznáma?

Agent mi poslal odkaz na klubový web. Samozřejmě jsem se díval na nějaké záznamy z utkání, podíval jsem se na soupisku, také jsem sháněl informace o městě přes wikipedii. Samozřejmě mě zajímalo, kde budu v téhle sezoně hrát. Nemohl jsem to nechat jen tak.

Na začátku tady s vámi byli další dva krajané, kteří bohužel v Hodoníně neuspěli. Jak jste se vypořádal s jazykovou bariérou?

Žádný z hráčů rusky neumí, možná nějaké fráze nebo nějaké slova. Prezidentka klubu paní Gajošová umí trochu rusky a druhý trenér taky. V podstatě se dorozumívám přes tlumočníka nebo lámanou angličtinou.

Nikita Garanin
Datum narození: 11. listopadu 1992 v Petrohradu
Mateřský klub: HK Kazcink-TorpedoPost: útočník
Výška: 183 cm, váha: 77 kg
Držení hole: levé
Číslo dresu: 92
Letošní statistika: 14 zápasů (3 branky + 5 asistencí = 8 bodů)

S kým si nejvíce v kabině rozumíte?

Největší srandista je Jakub Sajdl. Většinu času ale trávím s kluky, se kterými bydlím na hotelu. To jsou Daniel Kolář a Robert Jedlička. Robertovo příjmení se mi však špatně vyslovuje (směje se).

Přejděme k hokeji. Jak se vám hra Drtičů zamlouvá? Už jste si zvykl na nové spoluhráče?

Co se týká hokeje, nebylo žádné aklimatizace třeba. Nejtěžší je nacházet se v týmu, kde se nemůžeš domluvit jak se spoluhráči nebo s trenérem. To bude asi to nejtěžší.

Jaký je největší rozdíl mezi ruskými juniorskými soutěžemi a dospělým českým hokejem?

Tady se asi více nahazují puky na branku. Rychlost je vyšší a určitě vše závisí více na taktice hry, kterou se v Rusku nevěnuje tolik času.

V Hodoníně většinou nastupujete ve třetí formaci. Kolem vás se útočníci spíše střídají. Je to velký problém?

Podle mě je potřeba spoluhráčům rozumět, cítit je. Když se neustále střídají, je to složitější si na ně zvyknout. Není ideální, když někoho, s kým si rozumím a najdu s ním společnou řeč, nahradí někdo další s jiným stylem hry. Z toho pak vznikají různá nedorozumění.

Fanouškům se líbí váš tah na branku, ale i celková hra. Máte svůj určitý styl hokeje, nebo jste schopný se přizpůsobit potřebám týmu?

V první řadě se hlavně při bránění snažím plnit pokyny trenéra. V útoku už se snažím hrát podle sebe.

Ve čtrnácti zápasech jste nasbíral osm bodů. Není to málo?

Ve skutečnosti nejsem se svojí hrou úplně spokojený, protože vím, že mohu hrát lépe. Pracuji tvrdě, snažím se dostat na vrchol své formy, abych mohl týmu co nejvíce pomoci.

Co říkáte na výsledky i postavení Hodonína?

V podstatě jsem spokojený. Bohužel jsme prohráli asi tři zápasy, které jsme měli vyhrát. V době, kdy jsem odjel kvůli podání dokladů pro udělení víza, kluci vyhráli dvě utkání se silnými soupeři, kteří jsou na špici tabulky. To nebylo špatné, to je dobrý výsledek.

Už jste se stihl naučit nějaké české slovíčka?

Asi jen děkuji, nazdar, čau, rozumím a útočník (směje se).

Možná je to předčasné, ale pokud by vám někdo nabídl, abyste v Hodoníně zůstal i v příští sezoně, setrval byste, nebo by se však kariéra ubírala jiným směrem?

Já žiji současností. V tomhle momentě mám smlouvu na tuhle sezonu, ve které se budu snažit dát klubu co nejvíc. Co bude dál, nemohu teď říct. Může se přihodit cokoliv.

Letošní statistika: 14 zápasů (3 branky + 5 asistencí = 8 bodů)