„Jsme na sebe zvyklí. Spolupráce nám fungovala,“ přitakává třiadvacetiletý Špok.
Po většinu dosavadní sezony si puky vzájemně přihrávali i v novém působišti. S nástupem nových trenérů však přišlo rozhodnutí, po němž každý hraje v jiném útoku.
„Vždycky chvíli trvá, než si porozumíte s někým jiným,“ přidává se o tři roky starší Korotvička. „Ale je to rozhodnutí trenérů. Někdy to není na škodu. Stává se, že si potřebujete od sebe oddechnout. Pak když se vrátíte, je to třeba ještě lepší.“
Jenže se zdá, že obnovená spolupráce Korotvička – Špok je zatím v nedohlednu. Nově poskládané útoky šlapou, týmu se daří.
„Na druhou stranu spokojenosti není nikdy dost,“ upozorňuje Koráb, jak mu spoluhráči a fanoušci říkají. „Důležité bude play off,“ pokračuje momentálně spokojenější ze starých kamarádů. I když čekal o něco víc, příděl kanadských bodů je z jeho pohledu očekávatelný.
Zato Špok se souží. Pohled na tabulku produktivity mu dělá vrásky. Na podzim zápolil s bacily, kvůli nimž stále hledá optimalní formu.
„Oproti loňsku je to sto a jedna,“ zamýšlí se útočník s patnáctkou na dresu. „Už si ale zvykám na nové kluky v útoku. Chce to chvíli čas. Někdy si s někým sednete hned, jindy to chvíli trvá.“
I Korotvička měl v sezoně moment, na který by rád zapomněl. V jednom utkání se připojil do potyčky a zasáhl soupeřovu hlavu.
„Určitě to však nebyl úmysl,“ kroutí hlavou. „Dostal jsem stop na dva zápasy, ale do teď oficiálně nevím, kvůli čemu. Pořád jsem se to nedozvěděl.“
Změna chování
Šestadvacetiletý forvard působí na ledě dojmem bouřliváka. V soukromí je spíše mírným typem. Změna chování je podle něj důležitá.
„Samozřejmě působí emoce. Občas se tomu člověk nevyhne. Někdy to nezkrotíte. Na ledě si však nesmíte nechat všechno líbit. Potom by si každý všechno dovolil. Povaha se musí trochu změnit,“ usmívá se.
Korotvička i Špok dobře znali hodonínský zimní stadion už z předchozích let, kdy na jižní cíp Moravy jezdili co by hráči Techniky Brno.
„Hodonín byl vždycky nepříjemný soupeř. Šlo o derby a vyrovnané zápasy,“ vzpomíná Špok. „Teď jsem však členem hodonínského týmu a bojuju za něj.“
Jeho parťák má podobný názor. „Bylo to sice vyhecované, ale na tribunách byla perfektní divácka kulisa, která stále přetrvává. To je taky jeden z důvodů, proč jsem tam šel,“ uzavírá Korotvička.
