„Dostal jsem příležitost ve třech zápasech základní části a stejný počet utkání jsem odchytal i ve vyřazovacích bojích. Zaznamenal jsem pět vítězství a jednu porážku. Což jsem jako naprostý nováček vůbec nečekal," přiznává Krýsa. „Ale velkou zásluhu na tom mají hlavně spoluhráči, kteří mi hodně pomáhali," doplňuje.

Jen pro vysvětlení, in-linová sezona je narozdíl od hokejové či hokejbalová poměrně krátká, trvá asi dva měsíce a v zápasech padá celkem hodně branek. „Takže výsledky byly často dvojciferné," informuje Krýsa.

Ve slovenské extralize bylo sedm mužstev, hrálo se jednokolově. Do play off postoupily nejlepší čtyři týmy. Skalica narazila na Mad Dogs Bratislava. Po vyrovnaných zápase se z postupu do finále nakonec radoval tým z hlavního města Slovenska.

„Soupeř těžil hlavně z větší zkušenosti a trpělivosti, která nám jako nováčkovi chyběla. Ale s třetím místem byli všichni kluci spokojeni. Myslím, že se nemáme za co stydět," míní Krýsa, kamarády přezdívaný Kokeš.

Ten se v brance Skalice střídal se zkušenějším parťákem Viktorem Valuchem. „Vytvořili jsme dobrou a sehranou dvojici, která se skutečně podporovala," tvrdí Krýsa, který měl na začátku sezony velké problémy. „Musím poděkovat trenérům Čajkovi a Lexovi a také Tomáši Šillemu, za to, že mi vůbec dali šanci," říká oblíbený brankář.

„Na začátku se mnou měli trpělivost, neboť in-line hokej je naprosto diametrálně odlišný od hokejbalu a začátky byly skutečně složité," vzpomíná na krušné časy Krýsa.

Co dělalo hodonínskému gólmanovi největší potíže? „Na bruslích se velmi obtížně brzdí a než jsem přišel na způsob, jakým se v bráně pohybovat a hlavně brzdit, tak to chvilku trvalo. Ale jak říkám, kluci se ukázali jako skuteční profíci a cítil jsem v nich oporu," uvedl Krýsa.

Výhodou pro nováčka bylo, že Skalica měla domácí prostředí v Hodoníně. Kostru nově složeného mužstva tvořili hráči hokejisté z extraligové Skalice a druholigových Drtičů. V týmu byli Michal Kuba, Lukáš Komárek, Martin Hollý nebo Boris Flamík. Z extraligové Skalice zase Filip Novák, Patrik Lušnák, Michal Šátek nebo Martin Gründling. „Největší osobností byl ale Tomáš Šille, který má velké zkušenosti i ze zahraničních soutěží, dokonce byl účastníkem mistrovství světa v ledním hokeji," připomíná Krýsa, který zároveň potvrzuje, že in-line hokej patří k náročným sportům. „V letních období jsou v halách podmínky opravdu tvrdé. Ve srovnáním s hokejbalem musím uznat, že in-line je náročnější na fyzickou kondici. I pohyby a chytáni kotouče oproti míčku jsou dost odlišné," pravil.

I kvůli náročnosti bere mnoho profesionálních a známých hokejistů in-line hokej jako tradiční součást a zpestření letní přípravy. „Například v týmu našeho přemožitele z Bratislavy se představil známý Roman Hrušovský, který před několika lety působil v Hodoníně. Bývalý brankář SHK je také reprezentantem Slovenska v tomto sportu," informuje Krýsa.

Ten se dostal k čím dál oblíbenějšímu sportu náhodou. „Každé léto jsem bral in-line hokej jako ideální část přípravy na další hokejbalovou sezonu. S nabídkou hrát za Skalici Kings mě oslovil kamarád Michal Novák. Bral jsem to jako výzvu, a tak jsem neváhal ani chvilku," řekl Kokeš. „Postupem času jsem zjistil, co vše tato soutěž obnáší," pokračuje. „Slováci jsou přece jen trošku emotivnější národ, ale utkání probíhala většinou v klidné atmosféře. Zápasy nebyly nijak vyhecované," dodává Krýsa.