Ulice Národní třída, která vede od vlakového nádraží až k Masarykovu náměstí, je díky své poloze centrální ulicí města Hodonína. Nejinak tomu bylo i v minulosti.

Historický vývoj názvu ulice

Před rokem 1942 však byla Národní třída dvěma ulicemi, což logicky vycházelo z přirozeného křížení s dnešní ulicí Štefánikovou a Velkomoravskou.
Od nádraží po křižovatku nesla ulice název Na Drahách. Původně totiž vedl podél zemské cesty široký výhon pro dobytek, který se tudy vyháněl na pastvu do lesa, táhnoucího se od Lužic až po Rohatec. Po obou stranách této polní cesty rostlo jako živý plot husté trnité houští. Výhonu se mezi lidmi říkalo Drahy nebo také Dubňanské drahy.

Mnohem později dostala nově vzniklá ulice kopírující zaniklý výhon název Na Drahách. Němečtí úředníci neznající vývoj českého jazyka zaměnili původní význam názvu s železnicí postavenou v roce 1836, a ulice Na Drahách byla podle mylného výkladu přeložena jako Bahnstrasse.

V září 1919 se čeští představitelé města vrátili k názvu Na Drahách. Na podzim roku 1934 byla ulice pojmenována jako třída Dr. Antonína Švehly. Dolní část současné Národní třídy, která v minulosti ležela uprostřed městských valů, nesla název Rynková nebo Ringgasse. V září 1919 byla ulice pojmenována po JUDr. Františku Hessovi, předsedovi Matice Hodonské, který se zasloužil o šíření vlastenectví a rozvoj českého školství v Hodoníně.

V lednu 1942 byly ulice Hessova a Švehlova nacistickými úřady spojeny. Vznikla Hauptstrasse. Tento neutrální název změnila 29. května 1945 poválečná euforie, a tak po následujících pět let nesla hlavní hodonínská ulice jméno prezidenta Dr. Edvarda Beneše. V květnu 1950 pak byla přejmenována na Stalingradskou.

Dalších dlouhých čtyřicet let se nic neměnilo. Teprve v roce 1990 získala ulice svůj nynější název Národní třída.

Výhodná poloha přinesla rozvoj

Centrální pozice obou původních ulic lákala obchodníky, řemeslníky, živnostníky i průmyslníky, díky jejichž stavebním investicím ztrácel od sedmdesátých let 19. století střed města svůj venkovský charakter. Přízemní domy byly zbourány a na jejich místech vyrostly honosnější měšťanské patrové domy, nabízející svým obyvatelům mnohem větší pohodlí.

V horní části ulice Na Drahách, v blízkosti nádraží, se soustředily průmyslové závody. Areál Mauthnerovy sladovny zabíral z pohledu k železnici levou stranu ulice, po pravé straně stála vatovna, která však v roce 1869, teprve měsíc po svém dokončení, vyhořela.

Stejný osud stihl v roce 1885 i parní mlýn bratří Grünerů, který byl zbudován právě na místě bývalé vatovny. Mlýn byl obnoven, ale požár vypukl znovu a místo po dlouhou dobu zůstalo pusté. Teprve v roce 1911 zde byl položen základní kámen ke stavbě nové spolkové budovy Sdružení výtvarných umělců, která byla dokončena a slavnostně otevřena 4. května 1913.

Při hlavní světelné křižovatce v Hodoníně, spojující Národní třídu, ulici Velkomoravskou a Štefánikovu, stojí budova Městského úřadu Hodonín. Málokdo už dneska ví, že tato moderně vyhlížející stavba byla postavena na konci třicátých let 20. století na místě původní budovy okresního hejtmanství.

Byla pro tyto účely adaptována v roce 1869 z bývalé panské hospody, zřízené při strategickém uzlu dvou důležitých komunikačních cest Budapešť–Praha a Vídeň–Krakov. Stará nevyhovující budova byla v roce 1937 asanována a podle projektu brněnského architekta Jana Víška zde byla vystavěna moderní třípatrová úřadovna s plochou střechou.

V ulici sídlily úřady banky i obchodníci

Ve spodní části dnešní Národní třídy, dřívější Hessovy ulice, měly své objekty i jiné důležité úřady a banky. Na pravé straně ulice směrem od náměstí byla budova Poštovního a telegrafního úřadu, na levé pak měla své sídlo Občanská záložna či hodonínská filiálka České průmyslové a hospodářské banky.

Živnostenská banka v Praze zřídila v únoru roku 1919 svou hodonínskou filiálku v prozatímně pronajatých prostorách obchodního domu
M. Brammer, který stál na rohu ulic Hessova a Dolní Valy. V roce 1926 získala banka horní patro této krásné budovy s bohatě zdobenou fasádou do své držby. Jméno původního majitele vymalované na fasádě domu tak bylo nahrazeno nápisem Živnostenská banka.

Do roku 1918 se hodonínské podnikatelstvo vlastnící domy v Hessově ulici a ulici Na Drahách z převážné většiny rekrutovalo z řad německých a židovských majetných obyvatel města.

V ulici se tak nacházely například módní závody Julia Hoitaše, Moritze Brammera, Bernharda Krakauera a Gustava Sterna, kavárny a hotely Maxe Adlera, Maxe Weinera a Ignáce Frankla, železářství Karla Goldschmidta a Jindřicha Soffera nebo také velkoobchod se sklem a sklenářství Ludvíka Kohuta.

Své místo tu našli i čeští podnikatelé

Po vzniku Československé republiky začal i do Hodonína, města sympatizujícího s němectvím, stále více pronikat český podnikatelský element.
Ve třicátých letech 20. století bychom na dnešní hlavní hodonínské ulici našli Obchodní dům Miloslava Kunce a Antonína Novotného, věhlasný pánský módní závod Eduarda Zezulky, lahůdkářství Karla Kubáska, drogérii U bílého kříže Bedřicha Chmelíka a mnohé jiné obchodníky a živnostníky, kteří své domy v průběhu let zvelebovali a přestavovali, čímž mimo jiné udávali i nový, postupně se modernizující směr celkového vzhledu centra města.

I v současné době zůstává Národní třída ústřední ulicí celého Hodonína. Stále to v ní pulzuje životem a místním obyvatelům i náhodným návštěvníkům nabízí nepřeberné množství obchodů, kaváren a restaurací, kde milovníci nákupů nebo příjemně strávených chvil u kávy či dobrého jídla mohou strávit svůj volný čas.

Galina Rucká
Státní okresní archiv Hodonín