Kvůli covidovým opatřením třičtvrtě roku nehraje ona ani žádný z jejich kolegů. „Některé z nás chytá apatie. Na zkoušky nemůžeme, takže si jen voláme a čekáme,“ vypráví jedna z osobností ochotnického divadla v okresním městě.

Když loni na jaře Svatopluk přišel s hrou Osm žen, lidé ji viděli pouze čtyřikrát.

A šmitec.

Jen u tohoto kusu je potřeba minimálně jedenáct lidí, což je však násobně více, než kolik umožňují proticovidová vládní pravidla. Vedoucí souboru Vladimír Jašek říká, že za současného stavu je nemožné cokoliv dělat. „Museli jsme zcela vypnout motor a čekáme, až se situace zlepší. V listopadu jsme měli hrát na celostátní přehlídce, ale nešlo to. Zrušený je i náhradní lednový termín. Není to pro nás jednoduché, ovšem je to nutnost současného světa,“ krčí pomyslně rameny.

Pomalejší nástup

Spíše přáním než skutečnou možností je 28. únor, kdy má Svatopluk hrát Plejtváka v Mikulčicích.

„Je to s otazníkem,“ tvrdí Jašek.

A Běta Švancerová doplňuje: „Nevěřím tomu. Vždyť nikdo neví ani to, kdy se otevřou obchody.“

Zástupci herecké party se tak nyní poohlížejí po nabídce divadelních agentur. Ve hře je snad nastudování souboru osmi aktovek, tedy kratších her o jednom dějství. „Kdyby bylo na mě, příští týden bychom se mohli vrátit. Ale znáte to, je to jen přání,“ líčí Švancerová.

A jak se dlouhá pauza projeví na hereckých výkonech? Oba zkušení divadelníci se shodují, že maximálně na pomalejším startu. „Osm žen jsme hráli opravdu čtyřikrát, takže až budeme zpět, bude to pro nás jako nová záležitost. Jakmile si však stoupneme na jeviště, slova začnou naskakovat. Zpočátku budou možná pomalejší nástupy, ale to se brzy srovná,“ věří Běta Švancerová.

Tak zlomte vaz.