Tuto retro komedii totiž inspirovalo právě autorovo dětství prožité v Hodoníně na konci sedmdesátých let. „Přišli se podívat i spolužáci, se kterými jsme pak zavzpomínali, jak nás ruštinářka tahala za vlasy. Dokonce tady byla i kamarádka, která mě inspirovala ke scéně, v níž hlavní představitel nesměle sahá na dívčí ňadro," pousmál se režisér a spisovatel.

Hodonínská atmosféra byla pro něj opravdu domácí. 
„S lidmi jsem mohl komunikovat při představení, o přestávce i na konci. Bylo to pěkné setkání," svěřil se režisér.

Salvy smíchu si vysloužila učitelka ruštiny, ředitel školy, zfaulovaný fotbalový trenér, pruhy na televizi, Branky, body, vteřiny či odjezd rodiny na dovolenou. Pro autora je hra zajímavější i tím, že promítá právě jeho život. „Je to zvláštní, ale za dvacet repríz jsem si už na to zvykl. V Hodoníně to bylo specifické. Přišli i moji rodiče a některé postavy byly inspirované lidmi v hledišti. Málokdo má za svého života možnost, že uvidí své dětství na jevišti," zamyslel se tvůrce Deníku puberťáka aneb Mé dětství v socializmu.

Hra Normální debil je na březen beznadějně vyprodaná. Objeví se ale i pod širým nebem, a to v červenci v amfiteátru Bukovina v Popovicích. Premiéru měla v podání profesionálního divadla Pecka loni v květnu. „Původně jsem projekt nabídl Slováckému divadlu, jeho ředitelé ale na něj neměli odvahu. Obsadil jsem tak z něj alespoň herce, pronajal Malou scénu a udělali jsme vlastní divadlo," přiblížil vznik Pecky režisér.

Přestože hru čeká ještě řada repríz, Bellan už připravuje pokračování. „Mám napsanou polovinu druhého dílu. Pravděpodobně vyjde do roka a do dne. Při psaní knížky již beru v úvahu také divadelní variantu," prozradil hodonínský rodák.

Tentokrát se hrdina první části, průšvihář Norbert Intribus, ocitne na vojenské škole. „Pak následuje hodonínský gympl a spolužáci už čekají, co o nich budu psát. Ukončení plánuji nástupem do divadla a revolucí. Zatím si ještě nevymýšlím. Čekám, kdy přijde doba, že začnu. Snad to nenastane už ve druhém díle," zamyslel se Bellan.