Ti, kteří v minulém týdnu navštívili některou z poboček Masarykova muzea Hodonín, si s výzdobou teď hlavu lámat nemusí. Možná se nechali inspirovat starými tradičními řemesly, možná obkoukali nějakou novou techniku zdobení velikonočních vajíček. K vidění i k vyzkoušení toho totiž bylo v průběhu čtyř předváděcích dnů dost. A děti, které předváděčky v muzeu hojně navštěvovaly se svými učitelkami či rodiči, si možnost vyzkoušet vše vlastnoručně nenechaly ujít.

„Zdobím sítinové a slámové kraslice. Slámové kraslice znají všichni. Sítina rozkladitá je ale jezerní tráva, která vypadá jako pažitka a roste ve vodě. Já ji pak různě barvím a proužky této trávy lepím na vajíčka,“ popisuje svou neobvyklou techniku zdobení velikonočních vajíček Eva Temelová.

Rušno bylo i u dráteníků. „Děti si strašně rády zkouší samy z drátku něco vyrobit. Zvládnou napoprvé jednoduché tvary, třeba srdíčko. Já jim vždycky říkám, že s drátkem se musí nejdřív pomazlit, že jej musí jemně hladit a on pak bude poddajný a bude se jim s ním dobře pracovat. Že je prostě jako ženská a když ho vyhladí, bude se jim pak skládat, jak potřebují,“ rozzářila se drátenice Emília Šťávová, která ve svém koutku předvedla návštěvníkům výrobu drátěných šperků, na které spolupracuje i se svým partnerem. Ten podle jejích slov dělá i tradičnější hrubší výplety a odrátovávání keramiky, zatímco ona se zabývá spíše jemnějšími technikami.

„Když jste šikovní, dá se odrátkovat se i maličké andulčí vajíčko,“ usmívá se drátkařka.

Ani Věra Burešová z Rohatce si na nepřízeň diváků stěžovat nemohla. Milovníky provoněných perníčků její stoleček plný barevných cukrových polev a košíčků s těmi už nazdobenými a na prodej přitahoval přímo magicky.

„Zdobení perníkových kačátek, zajíčků, oveček i vajíček děcka láká a jsou na to velice šikovné,“ pochválila jejich snahu Věra Burešová.

Nad vymíráním svého řemesla si posteskl jeden z uměleckých řezbářů, který podobně jako řada dalších předváděl své tradiční řemeslo návštěvníkům veselské pobočky Masarykova muzea v Hodoníně také.

„Řezbáři pracují s měkkým dřevem, které je poddajné a nádherně voní. Je škoda, že mladí kluci už nemají o řezbařinu takový zájem, jako tomu bylo v minulosti. Tady si ale rádi tuto pěknou práci chodí ke mně alespoň vyzkoušet,“ posteskl si jeden z uměleckých řezbářů.