„Film je plný televizního klišé, na které se každý večer těšíme. Ovšem v podání herců s mentálním hendikepem nabudeme dojmu, že svět může být i pořádná prdel (sranda)," stoji v synopsi na tento snímek, který bude mít premiéru v Kyjově 6. listopadu.

Jak režisérka zmínila, práce to byla náročná. Za výsledkem stojí měsíce práce, protože pro postižené není jednoduché se naučit texty a myslet při hraní současně na to, co mají říkat, kdy mají co udělat nebo se zatvářit. Vše se muselo točit po kouscích a postupně.

„Že to nebude jednoduché, jsem pochopila už na počátku, když jsem za budoucími herci přijela, abych je s tématem filmu seznámila a přečetla jim části scénáře. Po hodině mluvení jsem zjistila, že mi tam všichni usnuli," směje se při vzpomínce na první setkání kameramanka a režisérka.

Hlavními hrdiny jsou dva moderátoři zpráv a jejich kolegyně reportérka, která dělá také počasí. Jak režisérka dodává, právě rozhovory moderátorů, při kterých bylo třeba natočit vše najednou, byly nejnáročnější, protože nebylo možné dělat je po částech a sestříhat. Herci navíc vždy před záběrem potřebovali slyšet první slova textu, aby si vzpomněli, co mají vlastně říkat. I z toho důvodu se zapojili do práce i zaměstnanci Domova Horizont. Měli například na starosti se s herci texty učit. Až nahlásili, že mají naučeno, přijela kameramanka a probrala s nimi další podrobnosti scény, která se měla točit.

V třicetiminutovém filmu ale hrají i běžní obyvatelé Kyjova či zaměstnanci radnice. Ti mají ale pouze epizodní role. Všechny nosné role hrají hendikepovaní. V třicetiminutovém filmu jich vystupuje přibližně dvacet.

K natočení takto zaměřeného filmu přivedla Katku Hornovou zkušenost se sledováním zpráv. Po delší době jich před časem viděla větší množství a zaznamenala, jak jsou jednou brutální, jindy vážné a občas je v nich skrytý humor. „Přišlo mi to zajímavé pro grotesku. Tak beru svůj nový film," odhaluje záměr natočit film tímto způsobem jeho autorka.

Poprvé se s mentálně postiženými před kamerou setkala v roce 2008, kdy začala spolupráce ve Vřesovicích s dětmi z tamního dětského domova. „Postupně mě práce tohoto typu tak polapila, že jsme rok nato udělali Svět s vůní mentolu, kde si zahráli i klienti Zeleného domu pohody v Hodoníně. Tentýž rok vznikl film Lucida Momenta a v roce 2011 na něj navázaly Nesvéprávné lásky," představila Hornová svou tvorbu, za kterou už získala i několik ocenění.