„Ve škole se díky výstavám stále něco děje, lidé se dostanou do školy, kam obvykle přicházejí jen rodiče na rodičovské schůzky. Ti se nyní přijdou podívat minimálně na děti, které vystupují v doprovodném programu vernisáže a přivedou i své příbuzné," říká učitel výtvarné výchovy a dějepisu Karel Fiala.

Největší úspěch podle něj ale je, že se na vernisáže naučily chodit i děti. „Galerie je cesta, jak do školy dostat rodiče, ale samozřejmě i umělce," vypráví Fiala. Ten nemá problém získat kontakty i na známé pražské výtvarníky, které pak zve do Žeravic. „Je zvláštní, že čím je to známější umělec, tím má větší pochopení. Přitom vůbec nepotřebuje vystavovat někde v Žeravicích. Ale když se řekne školní galerie, tak to jaksi otevírá dvířka," popisuje své zkušenosti, které získal i při zakládání školních galerií v Kyjově, Kostelci či v Nenkovicích.

Jen jednou se prý setkal s případem, kdy umělec trval na pojištění svých děl, které vydal pouze proti podpisu. Mnoho výtvarníků podle něj slyší také na slib, že učitel sám obrazy naloží, odveze, nainstaluje a pak je zase vrátí. „A nenutím je, aby sem z Prahy jezdili. I když nyní mám slíbeného vynikajícího grafika takzvané Sklenářovské školy, Jiřího Brázdu, který sem chce mermomocí přijet," popisuje učitel s tím, že další plány má s grafikem Tomáš Bímou či Jiřím Slívou.

Do Galerie 37 Fiala nezve jen Pražáky, ale i regionální umělce. Vystavoval zde například Oldřich Štěpánek z Kostelce či akademický malíř Miroslav Bravenec z Čejče. 
V polovině ledna tam začne také výstava Aloise Šafránka z Kyjova. Nyní si ale ještě k vidění výstava pražské výtvarnice Markéty Podhůrské, které v žeravické škole představuje pětadvacet litografií. Malířka, která začínala prodejem svých prací na Karlově mostě, se zaměřuje na naivní umění a tvorbu pro děti a dnes vlastní galerii v Praze.