Petratur nikdy neopustil umění úplně. Nějaký čas se zotavoval z těžké životní zkoušky. Přitom se léčil pozorováním své vnučky Martinky. „To je to jediné, co mě drží na nohou. Je celý můj svět,“ přiznává Petratur.

Život zasvětil krásám přeneseným na malířská plátna. Na začátku devadesátých let zahájil kurátorskou koncepci většiny výstav v městské galerii Ve Dvoře ve Veselí nad Moravou. V té době mohla pod jeho „taktovkou“ konkurovat kterékoliv prestižní galerii v České republice.

V době úspěchů měl pocit stísněnosti. Toužil po změně. Život mu tenkrát obrátil naruby seriózně vypadající muž, který mu nabízel uspořádat výstavu jeho soukromé sbírky. S pocitem návratu do aktivnějšího života se odstěhoval do milované Prahy. Pak ale přítel Freulich změnil své chování. Galeristu začal vydírat falešnými směnkami a bít baseballovou holí. Uvěznil ho v pražském bytě. Při životě Petratura udržovaly jen myšlenky na vnučku. Podvoníkovi unikl na pokraji smrti.

Celá událost se otřesným způsobem podepsala na jeho zdraví a psychice. „Život to změní a nikomu bych to nepřál. Prožil jsem neobyčejnou hrůzu. Selhalo mi srdce a musel jsem podstoupit dvojitou operaci,“ vzpomíná na minulost.

Vojtěch Petratur se narodil zchudlým rodičům v Blatnici pod Svatým Antonínkem v nelehké době. Rodina byla považována za politicky nevhodnou, musel se vzdát studií oblíbené historie a vyučit se instalatérem. Řemeslo ho přivedlo do Prahy, kde se postupně seznámil s výtvarníky Neprašem, Boštíkem, Zoubkem, Kafkou nebo Sopkem.

Jeho přáteli se stala kompletní pražská výtvarní scéna včetně kurátorů a teoretiků.
Do budoucna chce Petratur připravovat výstavy dalších umělkyň a chystá se připravit i něco zcela neobyčejného. „Chci předvádět ikony při Semináři ruských filmů, který se bude konat ve Veselí nad Moravou někdy na podzim. Je to něco, co mě nesmírně zajímá a čemu se věnuji už dlouhá léta,“ dodal galerista.