V poslední době odborník pracuje na památkách především mimo svůj rodný kraj v Praze, Vídni i Francii. „Například v Praze jsme měli tolik práce, že jsme domů jezdili jednou za tři týdny. A je tam tolik památek, že s nimi bude práce navěky, podobně je na tom Vídeň," řekl hodonínský restaurátor a malíř.

Kromě metropole České republiky tráví hodně času na stavbách na jihu Francie, v Provence. Tato oblast se v poslední době stala téměř jeho druhým domovem, kde pomohl kamarádovi vystavět hotel na skále. „V Provence jsou opravdu krásné stavby," podotkl rodák z Hodonína, který se postupně naučil sedm světových jazyků.

Své restaurátorské řemeslo nepověsil na hřebík ani v jednasedmdesáti letech. Na jaře tak bude zřejmě opět cestovat mezi Francií, Vídní a Prahou. „Opravujeme tam hlavně sochy na balustrádách, někdy je jich u jednoho domu pětadvacet až třicet. Žádané jsou také opravy říms. Dělal jsem i na Pražském hradě, kde mám další zakázku," nastínil plány Škvára. Ve velkoměstě na Dunaji se zase pustil do fasád na historických domech na Mariahilfer Straße. Za prací cestoval ale i do menších měst a obcí, restauroval tak například na zámcích v Mikulově, Lednici, Valticích, Kroměříži či opomíjeném Drnholci. „Rád bych ještě opravil hodonínských kostel," zamyslel se nad pracovním návratem do Hodonína.

Za minulého režimu byl ale Peter Škvára naplno vytížený v jiné oblasti, v pozemním stavitelství. „Byl jsem třeba při stavbě atomové elektrárny v Dukovanech, na níž bylo zaměstnaných dva tisíce šest set lidí. Pracoval jsem i na vodní přečerpávací elektrárně Dalešice či na třebíčském hotelu Atom," zavzpomínal na vládní zakázky hodonínský rodák s tím, že se na nich často dělalo nepřetržitě ve dne i v noci s výjimkou Vánoc a Velikonoc.

Mezi další velké projekty, při nichž přiložil ruku k dílu, patřila i cementárna v Čížkovicích. „Byla nejmodernější ve střední Evropě, dělali jsme ji rovné tři roky, a to dekádním způsobem deset dnů práce po dvanácti hodinách a čtyři dny volna," upozornil. Škvára nemohl chybět ani u stavby nedalekého monstrózního vodního díla Nových Mlýnů. „Tam jsme tehdy museli zbourat i celou dědinu, z níž zůstal jen kostel. Aby jeho zdivo odolalo za silného větru náporu vln, tak jsme z betonu udělali s pomocí armatur metr a půl vysoké náběhy. Díky tomu tam také ten kostel ještě stojí," sdělil Hodoňan.