Ta, když se dozvěděla, že Charlottin klavír byl nově zrekonstruován, sebrala odvahu a požádala ředitelku muzea, zda by si mohla klavír vyzkoušet. „Osmělila jsem se a zkusila si na něj zahrát. Paní ředitelka byla přítomná a po krátké hře mě požádala o spolupráci,“ sdělila Psotová. Zajímavá je historie toho, jak se Charlottin klavír dostal až do Hodonína.

Vlastnila jej doma jedna pražská rodina. V novém bytě, do kterého se rodina hodlala přestěhovat, by se s ním však nesměstnala. V pravou chvíli se tedy objevil Antonín Sum, poslední osobní tajemník T. G. Masaryka. Ten zprostředkoval jeho darování Masarykovu muzeu v Hodoníně. Když jej muzeum v polovině devadesátých let převzalo, byl ve velmi žalostném stavu.

„Klavír si žádal rekonstrukci. Měl například prasklou ozvučnicovou desku. Vloni jsme jej nechali opravit. Nákladnou rekonstrukci, která si vyžádala sto tisíc korun, jsme financovali s přispěním Jihomoravského kraje,“ uvedla ředitelka Masarykova muzea Irena Chovančíková.

Na Charlottin klavír se učily hrát Masarykovy neteře a vnučky jeho bratra Ludvíka. Klavír má vídeňskou mechaniku. Ta je tužší než dnes obvyklá mechanika anglická. „Má jemnější tón, ale snadněji se rozlaďuje,“ doplnila Psotová.