Expozice je každý rok kompletně jiná, vloni se věnovala tradiční svatbě.

„Letos jsem vycházel z myšlenky, že lidé vnímají barevnost krojů a folklorního života, ale už méně si všímají všech drobností, které s tradičním způsobem života souvisí,“ vysvětlil autor expozice a etnograf František Synek. Ten například oprášil i zapomenutou zábavu malých chlapců: hliněné kuličky.

V konírně jsou opět tři pódia, na kterých je vyobrazená situace, tentokrát typická pro velikonoční čas a jaro. „Figuríny jsou oblečené tak, aby byly zastoupené všechny kroje mikroregionu,“ přiblížila manažerka obce Jaroslava Kundratová.

První pódium dává nahlédnout do předvelikonoční kuchyně tradiční domácnosti. Ženy tam vaří či připravují kraslice. Na druhém pódiu je dvůr, kde stařeček učí své vnuky plést pomlázku. Kolem nich je mnoho drobností, které patřily dříve k hospodářství: sekyra, špalek, chomout či kosa.

Třetí podium reprezentuje duchovní rozměr velikonočních svátků. „Lidé jdou z velikonoční mše. Mají na sobě ty nejslavnostnější varianty krojů, protože jde o největší svátek v roce. Nesou si posvěcené pokrmy,“ vysvětlila manažerka.

V zadání autora expozice bylo i místo v krajině, kde se někdo modlí u nějakého křížku nebo jen u obrázku na stromě, jak to dříve bývalo. „Modlící se stará žena u křížku by měla být jakousi protiváhou k jarnímu veselí,“ poznamenal Synek. U takového místa bývalo klekátko. „Pátrali jsme po tom, jak vlastně vypadalo. Nesehnali jsme ho, tak jsme ho podle téměř sto let staré fotky nechali vyrobit,“ zmínila zajímavost Kundratová.

U každého vyobrazení zatím chybí popis. Doprovodné texty se zatím dokončují. Letos budou přeložené do několika světových jazyků, aby i zahraniční návštěvníci pochopili, na co se dívají.

Expozice bude k vidění jen do podzimu. Je to nejen kvůli délce turistické sezony, ale také proto, aby všichni, kdo z okolí půjčili kroje, je dostali včas zpět. V říjnu už bývá vyšší vlhkost a kroje by v prostorách expozice mohly utrpět. Navíc začínají hody a lidé kroje potřebují.