S malými přestávkami zkoušela a hrála už v několika desítkách divadelních představení. Jako režisérka i herečka se divadlu věnuje skoro padesát let. A to i přes zákazy bývalého čtyřicetiletého režimu. Představení, které kdysi nazkoušela s místním divadelním kroužkem pro zdejší starší lidi, jí zakázali. „Hra prý neměla socialistický obsah,“ vzpomíná Anna Křiváková. Přesto se rozhodla hru uvést.

A sál byl plný diváků. Přes problémy, které jí to přineslo, na divadlo nezanevřela. Právě naopak. Jeden rok dokonce působila v Domašově nad Bystřicí. Tam v roce 1960 zrežírovala Jiráskovu Lucernu. Od roku 1986 až do 1996 byla činnost blatnických ochotníků přerušena. Kroužek obnovil až polský farář Řehoř Kotynia, který přišel na místní farnost. Po něm se dětských herců ujala Křiváková. Dětský divadelní kroužek místní základní školy vedla dva roky. Hráli Krásku a zvíře, Neohroženého Mikeše nebo Sněhurku a sedm trpaslíků. Poté znovu navázala na blatnický divadelní kroužek. Vrátili se staří herci. Hned první divadelní vystoupení po přestávce mělo úspěch.

A další Chudák manžel od Moliéra, Na letním bytě nebo Manželský slib také. „Všechno jsou to veselohry, protože život je všelijaký a lidi potřebují rozveselit,“ míní direktorka, pro kterou není divadlo koníček, ale jak sama říká doslova kůň. Ochotnický divadelní kroužek v Blatnici pod Svatým Antonínkem byl založen roku 1911 a scénáře jsou z padesátých let. „Všechny hry jsou z místní archivní knihovny,“ říká žena s uměleckými zásluhami. Hra Doktor, která se o víkendu hrála na prknech podia blatnického kulturního domu, dávali už v sedmdesátých letech. Sedmnáct účinkujících si ji letos „střihlo“ znovu. Poněkud náročnou hru nacvičovali herci ze souboru půl roku. „Začneme zkoušet vždy po vinobraní, protože když je práce na poli a ve vinohradu, tak na divadlo není čas,“ říká Křiváková. Současná sestava se skládala postupně.

„Někteří z herců se jen vrátili po odmlce. A ostatní přišli různě, buď je někdo přemluvil nebo se sami přihlásili,“ vysvětluje blatnická rodačka, která se věnuje i zpívání v ženském sboru Libuše ve Veselí nad Moravou. Skromně dodává, že potlesk je pro ni největší odměnou.