Tomáš Kubák z Kyjova se na první pohled jeví jako nesmělý tulák. Ostýchavý řečník, který ale nic neutají. Cestující dokumentarista, nebo dokumentující cestovatel? Profesí typograf s nálepkou dobrodruha a sympatiemi k jihovýchodní Asii. S kamerou nejraději míří za odlišnou kulturou a životním stylem. Zachycený děj stříhá po nocích do filmové mozaiky, kterou vždy okoření místní hudbou. Jeho poslední cesta, ke které nyní vzniká další bohatý dokument, byla na Kubu.

Cestoval jste především po Indii, Srí Lance, Thajsku. Proč jste se rozhodl pro Kubu, která je zcela odlišná?

Byl to takový experiment, protože Kuba je země velice zajímavá. Projeli jsme ji s mnoha zastávkami od severu až na jih. Začali jsme v hlavním městě, dvoumilionové Havaně. Pak jsme pokračovali na jih se zastávkami v indiánské vesnici nebo na krokodýlí farmě. Octli jsme se i v nejtemperamentnějším městě v Santiago de Cuba, kde jsme při návštěvě baseballového zápasu zažili na vlastní kůži fanoušky. Ti neustále hlasitě povzbuzovali a vlnili se v rytmu salsy. Pro mě jako nekuřáka, abstinenta, vegetariána a netančícího byli temperamentní Kubánci opravdu zážitek.

Je pravda, že jsou tamní lidé chudí a poznamenaní politickým režimem? Jak tam lidé vůbec žijí?

Záleží na tom, jak se to vezme. Z hlediska příjmů, jež dosahují zlomku toho, na co jsme zvyklí u nás, chudí jsou, ale ceny téměř všeho jsou v jejich obchodech velmi nízké. Ty však povětšinou zejí prázdnotou, základní potraviny jsou na příděl. Docela zvláštní kombinace je to jejich věčné „maňana“ a karibský socialismus. Lidé tam na první pohled vypadají spokojeně. Řekl bych ale, že mnohé je podobné tomu, co bylo u nás před rokem 1989.

Jak funguje turismus, jak přistupují domorodci k turistům?

Turismus se na Kubě začal v posledních letech viditelně rozvíjet. Je to znát například v historickém centru Havany, které začínají postupně opravovat a probouzet k životu. Kubánci se k turistům chovají velice přátelsky a pohostinně.