Zůstaňme stále u germánského kmene Kvádů, o němž na základě rozložení vyjmenovaných sídlištních nálezů nemůže být pochyb, že na hodonínském katastru budoval jedno ze svých sídelních center. Důležitou pozici nynějšího území města musí samozřejmě zákonitě doplňovat také příslušná pohřebiště, která jsou dalším zdrojem poznatků o způsobu života kvádské společnosti, v níž podle všeho někteří jedinci zaujímali výjimečné místo.

Ve vztahu k sídlištím však pro první čtyři století našeho letopočtu bývá k dispozici mnohem nižší počet pohřebišť, což platí i pro Hodonín. V drtivé většině se totiž během doby římsko–barbarské pohřbívalo žárově, kdy byly spálené pozůstatky nasypány do keramických popelnic či přímo do jámy patrně v textilním obalu.

Podle římského historika Tacita jsou pohřby neokázalé, dbá se pouze toho, aby mrtvoly slavných mužů byly určitými dřevy spalovány“. Tomu však poněkud protiřečí archeologické objevy kremací spolu se záhrobní výbavou, někdy obzvláště drahocennou.

Sídliště, či pohřebiště?

Způsob často dosti mělkého uložení, včetně milodarů přidaných přímo z hranice i posléze, představuje hlavně díky intenzivní zemědělské činnosti v dalším průběhu historie velké minus pro další studium. Hroby se nachází s předměty poškozenými nejen ohněm či cílenou deformací, ale také orbou a dalšími podobnými zemními pracemi, anebo nemusí být vůbec rozpoznány. Nelze vyloučit, že některé námi předpokládané sídliště je ve skutečnosti velkou měrou devastované pohřebiště.

Jistě ne bezvýznamná žárová nekropole byla před rokem 1961 rozkopána při těžbě v rozlehlém hliníku hodonínské cihelny v trati Odměry za šibenicemi. Je jen pár stovek metrů vzdálená od minule podrobněji popsaného rozsáhlého sídliště táhnoucího se tratí Prostřední čtvrtě, a to zřejmě až do sousední trati Zadní díly, oddělené bezejmennou vodotečí směřující do moravní nivy za svahem u dnešního hřbitova. Nelze vyloučit, že své zesnulé příslušníky zde pohřbívali právě obyvatelé dotyčného prostoru. Zasaženo bylo nejméně pět popelnicových hrobů, avšak podrobnější údaje ani přesnější místo nálezu se při dodatečném záchranném archeologickém průzkumu na jaře téhož roku nepodařilo zjistit. Z prvního hrobu zbyla pouze velká, na kruhu vyrobená mísovitá urna, která obsahovala zbytky spáleného pohřbu spolu s bílým skleněným korálkem válcovitého tvaru.

Obsah druhého tvořila neúplně zachovaná, v ruce dělaná nádoba zdobená plastickými prvky, obsahující mimo žárem deformovaných kůstek drobný kroužkovitý korálek z modrého skla.

Ostatní keramické fragmenty z třetího a čtvrtého hrobu prozrazují pouze to, že šlo o nádoby zhotovené v ruce a střep z pátého hrobu je z urny zhotovené na kruhu.

Soubor předmětů doplňují dvě germánské bronzové spony - dvojdílná spona s podvázanou nožkou a samostřílovou konstrukcí a jednodílná spona se zahrocenou nožkou ukončenou drobným knoflíkem. Jejich přesná příslušnost k obsahu některé ze zmíněných keramických nádob nemohla být bohužel prokázána.

Podle typologie jsou datovatelné do mladší doby římské, tedy druhé poloviny třetího a počátku čtvrtého století. Nejde sice o soubory vynikající nápadným bohatstvím inventáře, představují však typické ukázky soudobého řemeslnického umu hrnčířů a šperkařů.

Co prozradí bádání?

Prozatím nebylo toto jediné dosud publikované pohřebiště prozkoumáno kompletně, a tak se dá jeho velikost a počet pohřbených jen odhadovat podle zjištění v jiných oblastech. Rozlišit lze nekropole malé s několika hroby, maximálně do dvou desítek, dále středně velké do stovky, velké do tisícovky a konečně obrovské s více než tisícovkou hrobů. Kam náleží to hodonínské a zda jsou zde uloženi také vyvolení z tehdejší společenské špičky, zodpoví teprve další bádání.

Autor: Jaromír Šmerda