„Já si jaro doma dělám i když je venku dvacet stupňů pod nulou. Zima nezima, kraslice děláme po celý rok,“ zasmála se nad ošatkou plnou typických škrabaných kraslic z Vacenovic jedna z organizátorek už tradiční výstavy symbolů jara v této obci Marie Jakubíčková. Jen z pořádajících Vacenovic se výstavy, díky níž se stoly pod ošatkami plnými kraslic málem prohýbaly, zúčastnilo pětatřicet vystavovatelů.

„Máme tady ale i malérečky z Asocie malířek a malířů kraslic ČR, třeba ze Strážovic,“ pochlubila se za organizátory Jakubíčková.

Právě ona společně s Ludmilou Vlasákovou jsou těmi, kterým Vacenovice vděčí za udržení tradice škrabání velikonočních kraslic zřejmě nejvíc.

„Ani nedokážu spočítat, kolik jsem jich už v životě vyškrabala. A zvládám u toho i sledovat televizi,“ řekla s úsměvem jedna z hlavních organizátorek výstavy.

Na tu se přijela podívat také legendární sportovkyně Dana Zátopková. I tato všestranná dáma je totiž členkou Asociace malířek a malířů kraslic České republiky.

A jak se k lidové tradici Marie Jakubíčková vlastně dostala?

„U nás doma škrabala vajíčka stařenka i maminka. Předrýsovávaly děvčatům květinové vzory na vajíčka. Já jsem vlastně byla donucená to dělat,“ zavzpomínala. Pak už začala Marie Jakubíčková učit nejen své děti i vnučky, ale po řadu let také děti z Vacenovic. Dnes jich učí zhruba třicet.

„Děvčátka jsou strašně šikovná a dělají mi obrovskou radost. Naposledy se umístily výborně na soutěži v Praze,“ pochválila je jejich učitelka, která se vyznala, že jak u škrabání kraslic nesedí týden, už se jí po něm stýská.

„Ve Vacenovicích rozhodně folklor nevymizí. Děcka ho mají opravdu rády,“ věří Marie Jakubíčková.

Spoustu volného času nejen po dlouhých zimních večerech a hlavně trpělivosti stojí škrabání kraslic také Miroslavu Pavlíkovou a její sedmnáctiletou dceru Ivanu z Vacenovic, ale hlavně manžela paní Miroslavi.

Když prý obě začnou večer u televize škrabat svými pilníčky do vaječných skořápek, raději si honem zacpe uši.

Barvení skořápek těsně před rýsováním vzoru a samotným škrabáním je podle Jaroslavy tak trochu alchymie. „Často si zkoušíme samy různě míchat speciální barvy,“ vysvětlila vacenovická rodačka, která se škrabáním kraslic zabývá už řadu let. Celé to u nich kdysi začalo tím, když dcera Ivana přinesla domů nenabarvené vajíčko.

„To jen tak zbůhdarma leželo doma a tak jsem si řekla, že na tom přece nemůže nic být a zkusila jsem to,“ popsala své začátky Miroslava Pavlíková.

Ta už má kromě dcery také šikovnou následovnici, která se za jeden měsíc od ní už hodně naučila.

K dokonalosti jejích velikonočních kraslic chybí totiž opravdu jen maličký ždibeček.

„Tyto čtyři vajíčka jsem vyškrabala já,“ ukázala pyšně do své vystavované proutěné ošatky šestiletá Adélka Bábíková z Vacenovic.

A jak se mohla pochlubit, dokonce už prý i jedno prodala. Za třicet nebo padesát korun, nemohla si Adélka honem vzpomenout.

„Asi kokina si za svoje první vydělané penízky koupím,“ zapřemýšlela ještě možná budoucí šampionka ve škrabání kraslic Adélka, která v září nastupuje do první třídy.