Početný kolektiv odborníků, který na myšlence, plánech a konečných podkladech pracoval několik let, věří v kladný výsledek. Vedle skvělých mikulčických nálezů základů třinácti kamenných staveb, tří tisíc hrobů, osobitých zlatých a stříbrných šperků, keramiky a dalších artefaktů převážně z 9. století, obsahují nominační podklady pro Paříž dva významné trumfy. Za prvé se jedná o první projekt na zviditelnění archeologické lokality, který podávají rukou společnou dva suverénní státy. Za druhé stojí u Kopčan daleko v polích osamocený kostelík sv. Margity Antiochijské, který archeologický výzkum v posledních letech spolehlivě datuje do druhé poloviny 9. století.Naskýtá se otázka, jak mohl takový skvost, jakým je nejstarší stojící kostel na území bývalého Československa, unikat pozornosti archeologů formátu akademika Poulíka a jeho českých a slovenských kolegů, kteří od roku 1954 systematicky prokopávali mikulčické hradiště s přilehlým podhradím. Jistě to nebylo vlivem jedné ze známých zásad, které se někdy archeologům žertem předhazují: - když to tam leželo tisíc let, tak to může ještě deset let počkat! Naopak, patrně právě velký rozsah prací na mikulčickém slovanském hradišti (největší archeologický výzkum ve své době ve střední Evropě), a vědecký přístup k získaným poznatkům, k jejich vyhodnocování a následnému publikování neumožňoval další rozšiřování výzkumu za řeku Moravu. Nepomohla ani nápadná podobnost s odkrytými základy mikulčických jednolodních kostelů s pravoúhlým uzávěrem, zvláště mikulčického „desátého“ kostela, ani nepřehlédnutelná jednoduchost, snad až primitivnost jeho kónického stavebního stylu.

Lokality v okolí kostelíka si podrobněji všiml poprvé významný slovenský historik a archeolog Štefan Janšák v roce 1929. Podle povrchových sběrů keramiky usoudil na velké sídliště z období halštatu a laténu. Z historických pramenů bylo tehdy známo, že první písemná zmínka o kapli sv. Margity je z roku 1554, kdy se o nemovitosti na zdejším pomezí dělily rody Czoborovců, Bakičovců a Révayovců. V dalším období sloužil kostelík jen jednou v roce jako poutní místo v den svátku sv. Markéty-mučednice, neboť uprostřed Kopčan mezitím vyrostl kostel sv. Štefana Krále (1862-63) a život byl už dlouho předtím soustředěn do obce. Osamocená kaple nikomu nevadila, navíc byla omítnuta a nebylo tak patrné její krásné zdivo z typických tenkých ručně hnětených cihel, které jsou ozdobou i pozdější románské architektury. Změna vzhledu původního vchodu a předrománských jednoduchých okének přispěla k tomu, že do roku 1995 nebyl kostelík nijak památkově chráněn. Přitom zde několik archeologických sond provedla už dr. Ludmila Kraskovská (1904-1999), specialistka na velkomoravské období. Štěstí na přesvědčivé nálezy i potřebnou badatelskou trpělivost měl až dr. Peter Baxa z Památkového ústavu Bratislava, který zde tráví letní sezony od roku 1998.

Pokud UNESCO mikulčicko-kopčanskou lokalitu do svého seznamu pojme, bude to podle Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví pro náš stát znamenat morální závazek zabezpečit lokalitě označení, ochranu a zachování i předání v neporušeném stavu dalším generacím. Podle článku 1 Úmluvy bude mezi oblastmi, zahrnujícími místa archeologických nálezů, majících výjimečnou světovou hodnotu.

Autor: Josef Šolc