Záchranné práce trvaly pět let. Opravený nástroj se nakonec do kostela vrátil ještě před svátky.

Opravu varhanního stroje zpočátku paradoxně komplikovala vysoká historická hodnota přední varhanní barokní skříně z roku 1704. Stroj samotný je z počátku dvacátého století. „Hrací stůl je velmi dobré řemeslné dílo, je na něm patrná zručnost a důslednost stavitele. Zvolené řešení postavení stroje má však špatný, nebo téměř nemožný přístup k výpustným ventilům a každé smítko vyžaduje mnoho hodin práce při jeho odstranění,“ uvádí v aktuálním čísle milotického zpravodaje Miroslava Bočková, kterou mrzelo, že při slavnostním předání se restaurátorská firma více nepochlubila náročností celého procesu.

„Při opravě se celý stroj demontoval, byl převezen do Kutné Hory. Vyjmuté části bylo potřeba ozařovat paprsky gama. Samotnou varhanní skříň bylo nutno očistit od časem nalepených a nasáklých vrstev. Čistily se všechny kuželky, někde se dávalo i nové okožení, vyměnily se všechny membrány. Další práce se týkaly také dřevěných píšťal.To nejzásadnější poškození nástroje měl na svědomí červotoč, pak také opotřebení píšťal vlivem ladění a intonace či prasklé letování,“ uvedla farnice.

Vše musel schvalovat památkový ústav. Více než rok se farnost musela spokojit s náhradou, kterou představoval elektronický nástroj.

Místní dostáli také tradici z dob Rakousko-Uherska. Tehdy si varhanáři vysloužili ke mzdě tolik litrů vína, kolik se vešlo do největší píšťaly varhan. Největší píšťala má obsah 168 litrů. Právě tolik litrů vína mezi sebou vybrali milotičtí vinaři.

Varhany byly sice slavnostně předány, kolaudace s řádným předáním díla je ale plánována až na jaro 2009. Poslední práce restaurátoři dokonce neplánovaně prováděli v Miloticích, aby Milotičtí mohli Vánoce strávit už za zvuků opravených varhan.