Neobjevily se tam náhodou. „Ze začátku jsem dumala nad tím, proč si Bolek Polívka vybral právě nás, když ženských sborů je spousta. Při natáčení jsem se ho ani neptala. Vysvětlil to však pomocný režisér při sobotní premiéře filmu," vypráví Hana Petrů, členka kyjovských Tetek.

Důvodem byly jejich zkušenosti. „Před dvěma lety jsme se objevily už ve filmu Muži v říji, kde jsme vítaly premiéra. Krátce jsme tam v krojích vystoupily. A teď když režisérovi Bolek Polívka předložil scénář Dědictví s tím, že ve filmu má hrát ženský sbor, tak ten si vzpomněl na nás," říká Hana Petrů.

Myslí si, že Polívka má rád už osvědčené lidi, a to i v případech, v nichž jde o neherce.

Křepelek však bylo zapotřebí třiatřicet. Tak početný folklorní uskupení ale není. „A právě spojením s Tetkami jsme se do filmu dostaly i my. Byla to vlastně náhoda," vzpomíná členka Tragačnic Alena Melounková.

Díky natáčení se ženy z obou souborů dostaly do blízkosti řady známých osobností. Kromě Bolka Polívky také ke Karlu Gottovi. „S ním jsme natáčely oslavu. Té už jsme se však neúčastnily všechny, bylo nás na ní asi tak sedm. S Karlem Gottem jsme se setkaly poprvé a musím říct, že je hrozně milý a příjemný člověk. Takový skromný a opravdu hodný," říká Petrů, která si společně i s ostatními odnesla z natáčení i společnou fotografii s českým slavíkem. „Chtěli jsme se vyfotit už před natáčením. Nakonec se nám to díky Ladislavu Pavlušovi také podařilo. Chápu ale důvody, proč jsme se měli fotografovat až po natáčení. Jak nás viděli lidé, že se fotíme, hned se kolem Karla Gotta seběhla řada dalších zájemců o společný snímek," vzpomíná Petrů.

Naopak Alena Melounková takové štěstí neměla. „Scén, kde hrál také Karel Gott, jsem se osobně neúčastnila. Od kolegyní jsem však slyšela, že šlo o moc příjemné setkání," říká zpěvačka.

Natáčení bylo náročné. Pro všechny. Uskutečnilo se přes léto a oba sbory byly před kamerou asi ve čtyřicetistupňových vedrech. „Nejhorší bylo natáčení pohřbu, který se točil několikrát, protože to stále nebylo ideální. Koně s kočárem a truhlou se několikrát otáčeli a upřímně jsem litovala herečku Ivanu Chýlkovou, která musela celý den chodit v lodičkách na podpatku po polní cestě," říká Petrů.

Na stejný den vzpomíná i Alena Melounková. „Natáčení je řehole. Točili jsme všichni opravdu od rána do večera. Bylo asi čtyřicet stupňů a my šly v pohřebním průvodu ve smutečních krojích. Ty se normálně nosí v zimě, jsou vyteplené, takže vedro bylo opravdu neúnosné. Přesto jsou však vzpomínky na dny strávené v Olšanech velmi příjemné," hodnotí Melounková.

Ani pro Tragačnice však nešlo o první vystupování před kamerou. „Účastnily jsme se například natáčení pořadu Vyprávěj," zmiňuje Melounková, která si pochvaluje přístup všech lidí ve štábu. Souhlasí s ní i Hana Petrů. „Přístup a servis byly opravdu skvělé. Například vždycky byl dostatek pití, což jsme v takových parnech ocenili všichni," dodává jedna z členek kyjovských Tetek.

Obě ženy se shodují ještě v jedné věci. Film je velmi vydařený a rozhodně stojí za zhlédnutí.