Nad dívkou z Ghany, která se zúčastní letošního ročníku neslyšící miss, převzal patronát Hodonín. Krásné dívky z celého světa nyní objíždějí města, která se podílejí na financování jejich výdajů. Směřují do velkého finále, které proběhne v Praze 14. července.

„Některé dívky jsou velmi krásné. Vybrali jsme si dívku z Ghany, protože nám byla sympatická,“ řekl starosta Hodonína Lubor Šimeček, který zasedne ve finálové porotě. Se soutěžemi krásy už má zkušenosti, naposledy rozhodoval o kocourovi rádia Jih. Říká, že se bude snažit být objektivní a „hodonínskou“ dívku neprotěžovat.

Mabel Mintah Adjei je drobná žena s ebenovou pokožkou a zářivým úsměvem. V Ghaně pracuje jako učitelka znakové řeči. Jako příležitostná modelka je na předváděcí mola zvyklá.

Na pódium u radnice vykročily dívky nejdřív v plavkách. Muži mohli obdivovat jejich ladné křivky a ženy zase střihy nové kolekce.
Po plavkách přišly na řadu šaty z čínského hedvábí, svatební šaty a večerní toalety.

V době, kdy se děvčata převlékala, je na pódiu střídal zpěvák Martin France. Ten zazpíval dokonce jednu z písní svého repertoáru ve znakové řeči.
V doprovodném programu vystoupil i exotický tanečník Sabri a malí bojovníci s ukázkou karate a jiu–jitsu z Tiger teamu.
„Neslyšící miss se od té klasické zas tolik neliší. Jsou tu ale drobné rozdíly v organizaci,“ srovnal soutěže krásy prezident Miss Deaf World Josef Uhlíř.

Dívky samozřejmě neslyší hudbu, která je doprovází, ale vnímají její vibrace. Disciplíny finálového večera jsou ale stejné jako klasická miss. Během večera se i tančí.

Podle Uhlíře soutěž dívkám zvedá sebevědomí a je pro ně určitě přínosem. Domlouvá se s nimi pomocí tlumočnice znakovou řečí. Mezinárodní znaková řeč se prý od té české příliš neliší.

Pokud chce divák neslyšícímu zatleskat, mává na něj oběma rukama.