„Moc informací o sklepení zatím nemám. Podle stavebně historického průzkumu by se dalo zařadit do doby baroka. Největší sálový sklep by mohl být ještě starší, snad i renesanční,“ říká vedoucí strážnického muzea Ivo Vratislavský.

Podle strážnického historika Jiřího Pajera bylo muzeum původně měšťanský dům. „Část sklepa je původní, ze šestnáctého století a renesanční jsou i základy domu,“ potvrzuje.

Ve sklepení se nachází několik propojených sklepů. Jeden z nich, ten renesanční, však velikostí vyniká. „To je právě ta zvláštnost, že je tak veliký a mohutný. Je docela zajímavý a pěkný,“ vyzdvihuje Pajer. Sklep podle zápisů sloužil k uchování vína. Později se využíval jako uhelna.

Strážnické podzemí přilákalo v pátek v noci, kdy byl společně se synagogou otevřený v rámci festivalu Muzejní noci, nebývalý počet návštěvníků. „Byl to mazec. Napočítali jsme přes čtyři sta vstupů a spolu se synagogou to bylo kolem osmi set lidí,“ počítá Vratislavský.

Mile překvapený byl i z ohlasů. „Pro lidi je to překvapení, nikdy tady nebyli a ani neví, že něco takového ve Strážnici je. Nečekali, že jde o tak velké sklepení,“ popisuje.

O tajemnou atmosféru v podzemí se postarali studenti Purkyňova gymnázia ve Strážnici, kteří vyrobili sochy strašidel a umístili je do sklepa. Inspirovali se přitom legendami z knihy Strážnice, město pod bílou věží. Kromě příšerek umístili na jednu stěnu obraz, na kterém vykreslili podzemní chodbu. Sklepení tak opticky zdařile rozšířili o fiktivní místnost.