„Cítím se blbě, protože už jsem týden nemocná. Když ležím v posteli, mám ale aspoň čas pracovat,“ říká oslavenkyně, která nedávno v Kyjově pokřtila novou knihu Velikonoční lidová zdobnost. „Celá léta jsem chodila, kreslila, zapisovala a neměla čas vše setřídit a zpracovat, tak teď mohu aspoň konečně probrat archiv,“ nachází Vlasáková hned něco pozitivního i v marodění.

Uzdravit se musí, jak říká, rychle. A to nejen kvůli oslavě narozenin, ale hlavně proto, že má v plánu napsat ještě několik knih. „Teď pracuji na Zapomenutých reportážích. V archivu vyhledávám různé zajímavé zprávy z terénu, které jsem kdysi získala od babiček. Kniha bude mít asi dvě stě stran,“ přibližuje plánovanou publikaci, jíž vymyslela podtitul Jede Kudrna okolo Brna a Moravou ještě o kus dál. „Budou to reportáže z Brna a okolí, přes Vysočinu až po Slovácko, prostě, kde jsem všude za svůj život byla,“ přidává lidová sběratelka.

Rozpracovanou má i další knihu Bylinky lásky z lidové poezie. Pro ni nachází inspiraci v lidových písničkách, ve kterých se často o bylinkách zpívá. Všechny je proto nakreslila a k obrázkům navíc přidá příběh.

Letošní pětasedmdesátnice má v zásobě i další nápady. Na knihu sesbírala materiál i o svatebních koláčcích. „V určité oblasti, kterou teď neprozradím, jsou svatební koláčky obdélníkového tvaru. Všude jinde jsou kulaté,“ upozorňuje Olga Vlasáková na jednu z mnoha zajímavých tradic, kterou lidé dodržují při pečení svatebního pečiva dodnes.

O pečivu bude i další publikace. Tentokrát o tom, které lidé jedí od nepaměti – o chlebu. Čtenáři by se tak mohli dozvědět nejen o dožínkových věncích, kterými chce publikaci otevřít, ale zejména o chlebu připravovaném například již v Pompejích, v době totality či v dnešní době.

„Úplně naposled napíšu kuchařku. Ale úplně jinak,“ prozrazuje ještě sběratelka lidových tradic. Zaměřit se chce na to, jak dříve ženy zpracovávaly různé plodiny. „Například když uvařily brambory, co z nich připravovaly první, druhý a třetí den. Uměly to, a přitom podle mě měly mnohem méně času než dnešní ženy, když musely každý den na pole,“ dodává Olga Vlasáková.