"Původně jsem chtěl vyprávět při koncertech daleko méně známější věci o Ježkovi. Pak jsem ale zjistil, že ani to, co jsem měl za všeobecně známé, lidé neznají,“ vysvětlil zvláštnost svého pojetí koncertu Rak. Ten nakonec právě kvůli vyprávění obě vystoupení téměř o půl hodiny protáhl.

„Ježek neměl jen tělesné vady. Měl i charakterové, což se tak často nevypráví. Například byl Sparťan,“ překvapil Rak diváky. Ježek byl prý také vášnivým fanouškem automobilových závodů. Poté, co viděl na brněnském Masarykově okruhu Luise Chirona, jak deklasoval soupeře a vylepšil traťový rekord o dvaačtyřicet minut, ještě týž den údajně napsal slavný Bugatti step.

„Ježka jsem si zamiloval, a proto mě mrzí, jak málo se mu u nás věnujeme. Byl nesmírně moderní. Při skládání používal postupy, které náleží daleko vyšší a náročnější hudbě,“ rozplývá se Rak nad svým zamilovaným skladatelem.

Jeho skladby hraje na kytaru, ale záměrně je nezpívá, přestože jsou mezi nimi písně notoricky známé z podání Voskovce a Wericha. Posluchači musí vnímat jeho interpretace a přitom si spolu s ním zpívat například: tak také ty, jako ten mravenec, se taky dál, hlasitě chechtej…

„Je to záměr. Hraji podle originálů. Aby mohli diváci všechny drobnosti skladby vnímat, nesmí je můj zpěv rušit,“ vysvětluje Rak.

Jeho pojetí ocenili i diváci, kteří si po představení chodili pro podpisy. „Viděli jsme perfektní a profesionální výkon. Jeho náročnost běžný divák možná ani nedocení,“ zhodnotil po vracovském vystoupení muzikolog Libor Půček.

Třicetiletý Jan Matěj Rak hraje na kytaru od svých pěti let. Hudební dráhu začal v doprovodu různých kapel. Řadu let se také věnoval židovské muzice. Nyní je jeho doménou právě hudba Jaroslava Ježka.