Představení Dívčí války jste hráli vtisíci reprízách…

Přes dva a půl tisíce repríz.

Je vČeské republice nějaký kulturák, na kterém jste nebyli?

Všude jsme byli. Já jsem všude hrál, vkaždém kulturáku. Vkaždé posteli vkaždém hotelu jsem spal za těch šedesát čtyři let.

Vpředstavení slibujete nejkrásnější slovanské ženy, jakým způsobem je vybíráte?

Vystřídalo se jich hodně. Fakt je, že měřítkem je můj vkus. Myslím, že můj vkus je všeobecný, že se nijak neliším. Mám rád krásné holky a myslím, že divák má právo se na ně dívat. Talentovaní musí být chlapi. Holky ne, ty můžou být blbé jak dlabané necky, ale musí být krásné.

Jak jste přišel kEster Ládové, která vDívčí válce jednu dobu vystupovala?

Oslovil jsem Ester Ládovou i Evu Aichmajerovou. Aichmajerová účinkování odvolala, že nemůže být na jevišti spornoherečkou. Prý by se na ni maminka zlobila. Jako by nám ji ona neukázala taky už ze všech stran. Takže zůstala Ester Ládová. Hraje docela dobře. Chlapi se na ni rádi dívají. Nevytvořil jsem si kní vůbec žádný vztah. Já, který jsem mýval techtle mechtle se svými krásnými herečkami, sLádovou ani ťuk.

Není to váš tip?

Ano, není to můj tip.

Jsou nějaké stálice vansámblu, které zůstávají, přestože herci vpředstavení celkem rotují?

Ne, ne, vžádném ansámblu nejsou žádné stálice. Stálice jsem já a Béda Maruščík, šéf mé techniky, čtenářům je známý zRuského týdne. Jinak se všichni mění . Fakt je, že někteří u mě zůstávají. Maděrič, Jirák, Navrátil u mě byli dvacet let.

Teď znovu vycházejí vaše knížky na co se můžou čtenáři těšit?

Vyšel vreedici Ruský týden, moje pravděpodobně nejúspěšnější kniha, a vyšli Češi a jejich samičky a Češky a jejich samci. Vyšlo upravené vydání, už srejstříkem, což mě překvapilo a trochu vyděsilo.

Proč vyděsilo?

Vychází to po čtrnácti letech a u tří set jmen jsou vysvětlivky. Lidi už nevědí, kdo byl Václav Lux, Miki Volek. Mladá generace už neví nic.

Vydává to lékařské nakladatelství

Vydává to Galén. Je to vynikající nakladatelství a já si to velmi považuju, že mě mají rádi. Pýchou je pro mě, že vnakladatelství jsou mí dva oblíbenci, které velmi miluju a obdivuju. Jsou to astronom Grygar a Koukolík. Vydávat ve stejném nakladatelství sKoukolíkem je pro mě pocta.

Je nějaká souvislost mezi obsahem vaší knihy a lékařským nakladatelstvím?

Ano, člověk, který tě vydává nebo vystauje, tě musí mít rád. Šéf nakladatelství mě má rád. Má rád moji literaturu a čte moje knížky, proto mě vydává.

Vposlední době taky malujete…

Ne vposlední době, už třicet let

Vystavovat jste začal až teď?

Ne vystavuju už třicet let, akorát vy jste si toho teď teprve všimnul. Výstava vPraze U Hybernů, to je vrchol. Je to velmi noblesní výstava osmdesáti pláten. Je to moje největší výstava vČechách. VPaříži, vLyonu a vNew Yorku jsem měl větší, ale tohle je na Čechy nejvíc gala.

Taky malujete. Prodávají se vaše obrazy?

Ano, dneska vám nic netrhají zruky. Všeho je nadbytek, nabídka převyšuje poptávku. Obrazy se prodávají, přestávám být kuriozita a začínám být investice.

Proč, chystáte se umřít?

Každý se chystá umřít. Když budete předvídavý, budete furt připravený. Nikdy nevíte, kdy vás pán Bůh zavolá. U mě je ta pravděpodobnost ale už velká.

Že by lidi kupovali obrazy kvůli tomu.

Když dostal Miloš Zeman ode mě knarozeninám obraz, první co říkal bylo, když umřeš, ten bude mít cenu.

Pověsil jste politiku definitivně na hřebík?

Ne, ta se definitivně nevěší. Momentálně jsem spící politik.

Čekáte až vás povolají?

Nikdo vás nepovolá. Musíte se povolat sám. Mám jiné pojetí politiky než naši politikové. Já považuju politiku za službu, za sociální menežing. Staráte se o své spoluobčany, za to jste placený. Opak je pravdou politikové jdou do politiky kvůli penězům, protože nic neumí, nic neví. Firma mu krachuje, nedaří se mu, tak hledá spásu vpolitice. Dělá to kvůli penězům, tak se to dělat nedá, proto to taky tak vypadá.

Loni jste uvažoval o vydání knihy o vašem působení vČSSD, jak to dopadlo?

Ne, neuvažoval. Můžu psát o něčem jenom vlídně, nebo když ktomu mám nějaký vztah. Jenomže já jsem pořád strašně rozezlený zté politiky, nasraný. A když jste nasraný nemůžete psát knížku. To by bylo nenávistné plivání a to nemám rád.

Chystáte teď něco nového?

Vyjde cestopis sNovotným, který jsme napsali a zvažuju, že budu psát do Práva fejetony. Dostal jsem nabídku před devíti lety, abych si to rozmyslel. Uběhlo devět let, já jsem si to rozmyslel, zavolal jsem šéfredaktorovi a řekl mu ano. On si vzpoměl, že to ano patří knabídce zdoby před devíti lety. Všichni významní literáti psali fejetony. Je to hezká forma, chtěl bych to zkusit.

Máte ambici zapsat se do české literatury?

Už jsem se zapsal. Mám devět knih, znichž mě stoprocentrně přežije Ruský týden a Dívčí válka. To přežití je vuvozovkách, bude to tak o jednu, dvě generace. Podívejte, dnes Čapek nikoho nezajímá, bohužel. Mladí lidi ani nevědí, že byl. Nedávno jsem četl, že lidi nevědí, kdo byl Zeyer nebo Arbes. Vědí hovno. Tahle generace potetovanců a lidí snastřílenými cvočky vhubě, vnose, vprdeli, na břiše, vkundě, to je strašná generace. Dopadne hrozně. Je to velký hnus. Třeba je to začátkem století, ten stál vždycky za hovno. Pochybuju, že lidi, kteří se nechají tetovat něco vytříbí.

Je ve vás nostalgie?

Ne, jsem dobrý analytik a vidím, kam se lidstvo řítí. Žijeme ve střední Evropě. To sem přece nepatří tetování. Jak si může někdo nechat vrtat do těla. To je zjiného světa. To je ze světa, který přijde tenhleten svět zničit.

To jsme se dostali trochu bokem.

No ne, jsme velmi vreálu. Tohle je konec atlantické civilizace. Zkáza a rozklad společnosti.

Měl byste nějakou cestu?

Osvícenou monarchii. Diktaturu.

Vy jste monarchista?

Ano, to je i prezident Havel. Když jsou dva, tak už se nedohodnou. Svět zkrize může vyvést jedině osvícený monarcha, ale já bohužel o žádném nevím.

Přemyslovci by vám teda vyhovovali?

Ano, ti by udělali pořádek.

Nezbytná regionální otázka. Byl jste někdy vKyjově?

VKyjově jsem hrál mockrát. Jenom vtomhle kulturáku aspoň sedmkrát.

Měl jste čas projít se po okolí?

Ano, dřív, teď už ne. Když jsme byli na šňůře, jezdili jsme po okolí po zámcích, nebo si jen tak sednout křece. Mám krásné vzpomínky na celou Moravu. Mluvím o jaru, ne o téhle době, ta je na oběšení.

Není to jenom hotel, odehrát a nazdar?

Ne, ne. Pro mě to znamená poznat město, vždycky jsem oslovoval holky. Kamarádili jsme se sděvčaty…

Ochutnal jste někdy místní víno?

Jsem bohužel pivní chlapec, ale můj kamarád je spolumajitelem vinařství vŽarošicích. Dostal jsem od něj víno. Bohužel se víno pít nenaučím a je mi to velmi líto, protože ho považuju za aristokratické pití. Ale už je pozdě, abych se ho naučil pít.

Takže zůstáváte u plebejského piva?

Piju pivo. Ke každému jídlu si dám dvě decky vína. Nechám si poradit. Moc tomu nerozumím, vždycky jsem pil moselské a rýnské. Za to se mi Moraváci smáli. Říkal jsem jim, že ty kyselé patoky nebudu pít. Ale teď dělají třeba vŽarošicích tak dobrý muškát. Bohužel už nikdy nebudu fajnšmekr na víno. Na to je pozdě. Moji herci vždycky poznali dobrou slivovici. Maděrič sNavrátilem vždycky věděli, kterou koupit. Vždycky jsem na ně dal.

Mají na ni nos?

Ano, jsou zkraje, kde se slivovice dělala.