Hajho, husy, ze pšenice, hajho, husy, ze žita. Tuto písničku a spoustu dalších zanotovaly v sobotu odpoledne ve strážnickém skanzenu děti z folklorních souborů v komponovaném programu Byla jedna babka.

Ten byl součástí 25. ročníku Dětské Strážnice. „Letos je to deset let, co jsme Dětskou Strážnici obnovili. Termín konání směřujeme vždy ke Dni dětí. Stejně jako v minulých letech se festivalu i tento rok účastní asi dvacet souborů, což je kolem šestiset dětí,“ sdělila Ludmila Horehleďová z Národního ústavu lidové kultury. Návštěvnost jednotlivých pořadů mírně kolísá, často záleží i na počasí.

„V pátek to bývá s návštěvností slabší, v sobotu je to už většinou lepší, protože přijíždí hodně rodin,“ doplnila Ludmila Horehleďová. Letošní počasí festivalu přálo. Program začal už v pátek odpoledne průvodem souborů po městě se zastávkou na náměstí, kde organizátoři festival slavnostně zahájili, a pokračoval večer v zámeckém parku. Hlavním festivalovým dnem byla sobota.

To se dějištěm přehlídky stal areál skanzenu. Strážnický Dům dětí a mládeže tam pro děti přichystal zábavné dílny, hry a soutěže. V amfiteátru skanzenu během celého dopoledne a odpoledne tančily a zpívaly děti z folklorních souborů z celé republiky. Zpestřením tohoto ročníku bylo také Putování světadíly, které připravila Papežská misijní díla v rámci misijního dne dětí.

Hlediště amfiteátru zaplnilo publikum beze zbytku. Přijely i rodiny s dětmi. Diváci museli být s programem spokojeni, protože na jejich tvářích převažoval milý úsměv, u dětí neskrývané zaujetí. „Mně se líbilo všechno,“ zhodnotil odpolední program malý Honzík Stržínek. Během dvouhodinového odpoledního pořadu se na pódiu vystřídalo sedm souborů z celé České republiky – ze západních a severních Čech, z Vysočiny či ze střední, východní a severní Moravy.

Celé odpoledne režírovala Etela Podešvová, která se kvůli své roli v pořadu změnila v bábu, jež svými výstupy propojovala vystoupení jednotlivých souborů. „Děcka byla skvělá. Zvládla to bezvadně,“ zhodnotila výkony dětí režisérka.

Té je folklor od sedmnácti let velkým koníčkem, stejně jako amatérské herectví a loutkové divadlo. Tyto zkušenosti v postavě báby Etela Podešvová nezapřela.„Vždyť folkor je také herectví,“ dodala. A má pravdu, protože herecké projevy dětí byly nestrojené a velmi bezprostřední.