Nosič slavnostně uvedla sobotním stejnojmenným pořadem u příležitosti svých třiceti let na folklorní scéně. „Jako rodinné uskupení hrajeme od roku 1984. Tři roky jsme měli tvůrčí pauzu, takže jsme to trochu upravili a řekli jsme si, že to prostě bude letos a hotovo,“ vysvětlil primáš Pavel Múčka.

Cimbálka až do této chvíle měla pouze jedno album – Při strážnickej bráně z roku 1997. Svou novou kapitolu muzika začala psát v roce 2015, kterou reprezentuje nové cédéčko s vojenskou tematikou. „Téma mi vrtalo hlavou opravdu dlouho. Strážnice v minulosti bránila proti různým nájezdníkům a divím se, že to ještě nikdo uceleně neuchopil a nezpracoval,“ vypověděl Múčka.

Zhruba polovina písní podle něj zatím nebyla nikde publikovaná, jsou ze starých zpěvníků. „Některé hrála třeba cimbálka Slávka Volavého, pak ale upadly v zapomnění. Takže přinášíme písničky, které nejsou běžně známé a hrané. Je to něco nového,“ soudí houslista.

Deska kromě zhruba pětapadesáti minut muziky přináší vyprávění o odvodech a vojenské povinnost v historii Strážnice. Svůj hlas k tomu propůjčil dlouholetý příznivec Múčkovy muziky, restaurátor Miloš Gavenda. „Odvody zavedené v roce 1781 byly povinné a násilné. Podléhali jim muži ve věku sedmnáct až čtyřicet let. Služba byla doživotní,“ ocitoval historické prameny Gavenda.

Osvobození byli duchovní, šlechta, úředníci, vzdělanci a jejich děti. „Rekrut se mohl za tři sta zlatých z vojny i vykoupit, pro chudé mládence to však bylo nedostupné. Tento systém vydržel na Moravě a ve Slezsku do roku 1802,“ dodal Gavenda.

Vybrané písně nejsou podle sólistky a hudební ržisérky Magdaleny Múčkové jenom strážnické, ale ve Strážnici se roky zpívaly a některé stále zpívají. „Tvoří pestrou mozaiku nápěvů lyrických i epických, milostných i verbuňků,“ poukázala Múčková.

Cimbálka je spíše známá hraním na oslavách, svatbách nebo zábavách ve sklepě. Přitom je na velmi vysoké úrovni. Mezi jejími členy jsou například i dva filharmonici. „Pro mě je cimbálka obrovská radost, odpočinek a uvolnění. S folklorem jsem se potkal na vojně v Ondráši, všechny kamarády jsem si uchoval. Možná i díky tomu jsem se přiženil do Strážnice,“ řekl violoncellista České filharmonie Jan Holeňa.