Proto se v deváté třídě rozhodla, že půjde na taneční konzervatoř Duncan centre do Prahy. „Líbilo se mi, že není zaměřené jen na balet, ale i na moderní a současný tanec. Když jsem v patnácti přijela do Prahy, nikoho jsem neznala, ale velmi rychle jsem se aklimatizovala. Město jsem si zamilovala a začala jsem hledat aktivity i mimo školu," popisuje začátky Šurková.

I když měla výuku do sedmi do večera, nestačilo jí to. Proto se přihlásila na casting do taneční skupiny Out of bounds, se kterou pracovala na představení v Palace divadle na Václavském náměstí. „Pak jsem zkusila casting u choreografa Yemyho, kde jsem se zařadila do jeho týmu, s kterým jsem soutěžila na Taneční skupině roku. Můj první videoklip právě díky Yemymu byl pro Bena Cristovaa," říká.

Zdroj: Youtube

K filmovému natáčení se dostala poprvé jako komparz při pořadu 3+1 s Miroslavem Donutilem. „To celá moje rodina seděla u televize a já jsem jen jednou prošla po náměstí," směje se budoucí herečka. Po čase zavítala na casting do filmu Probudím se včera, kde získala epizodní roli. Když se po konzervatoři rozhodovala, jestli chce být diplomovaný specialista a učit tanec, přiklonila se k pokračování ve studiu, ale již na herecké škole DAMU v Praze. „Tanec se s herectvím hodně propojuje. Studuji obor alternativního a loutkového divadla proto, že se tam dost pracuje s pohybem a je to více autorské než činohra," uvádí studentka.

Od té doby se spíše zaměřuje na herecké castingy. „Moje první reklama byla pro banku a za své první vydělané peníze jsem letěla do New Yorku. Ten jsem si zamilovala, chtěla bych se tam jednou vrátit. Je to můj sen. Alespoň jeden semestr studovat filmové herectví v New Yorku. Musím ale zapracovat na angličtině," přemítá Šurková.

Zdroj: Youtube

Jen proto, že si po dobu studia rozšiřovala obzory, se dostala k natáčení videoklipu v Berlíně a začala spolupracovat s českým rapperem Ektorem. „Při první spolupráci jsem k videoklipu vytvořila choreografii a tancovala v něm. V tom dalším jsem již hrála. Spoustu účinkování v různých videoklipech jsem ale i odmítla, protože zastávám názor, že nemusím být všude, " říká tanečnice.

Podle ní si lidé si myslí, že je to zadarmo. „Například ke spolupráci s Ivanem Trojanem jsem se musela dopracovat. Není to tak, že mi Trojan zaklepal na dveře," míní Šurková a dodává, že prosedí hodiny na castinzích a vyjde jí jeden ze sta. Lidé prý vidí jen výsledek a ne práci za tím vším. „V současné době se cítím jako bych létala v oblacích, protože zkouším představení Objevení nebe a fotím taneční fotoreport na střechách Prahy. Bojím se výšky, ale ne vysokých cílů. Ráda překonávám své hranice, stojí to potom za to. Začínala jsem komparzem a byl to první stupínek z mnoha, pokračuji rozhovorem do Slovácka – tak třeba jednou u Krause," uzavírá tanečnice.