Vánoční stromy na náměstích evropských měst dosahují obdivuhodných rozměrů. Velké náklady si vyžaduje nejen jejich přeprava, výzdoba a osvětlení, ale i konečná likvidace. Například Vatikán v minulých dnech oznámil, že mohutný strom na Svatopetrském náměstí bude po Vánocích věnován dětem jako surovina na výrobu hraček. Při všeobecné oblibě vánočních stromků v domácnostech je dnes jen stěží uvěřitelné, že ještě v polovině 19. století byly zavrhovány některými českými vlastenci jako cizí prvek, přicházející k nám z německého prostředí. Zprvu jimi nebyla nadšena ani církev, která myšlenku zdobení stromů považovala za pozůstatek pohanských germánských zvyklostí. Nakonec sama podstatně přispěla k jejich rozšíření po celém křesťanském světě.Vánoční stromy na veřejných prostranstvích byly záhy využívány k podpoře dobročinných akcí. Objevily se pod nimi pokladničky s nápisy, apelujícími na lidskou solidaritu a soucit s opuštěnými a nemajetnými. Zvláště se tato tradice ujala pod tíhou ekonomických potíží ve třicátých letech minulého století. „Vánoční strom republiky“ byl tehdy pravidelně vztyčován i na hodonínském Masarykově náměstí. Obsah kasičky i výtěžek z radnicí konané sbírky na chudé a opuštěné děti připadl dobročinnému spolku s názvem Okresní péče o mládež v Hodoníně. Organizace mimo jiné aktivity provozovala i nový okresní Dětský domov, dostavěný koncem roku 1931 nákladem půl milionu korun. Z toho město Hodonín uhradilo 300 tisíc, zbytek postupně splácela Okresní péče o mládež. V jejím čele stál školní inspektor Ruda Šoupal, příkladný pedagog a humanista své doby.

Vedle peněžitých příspěvků přicházely i věcné dary od různých místních firem, obchodníků a živnostníků. Jednotliví občané přispívali zpravidla jako anonymní dárci obnošeným šatstvem. V dochované zprávě z roku 1932 se dovídáme, že se „vánoční strom republiky“ rozzářil na hodonínském náměstí 13.prosince a „od tohoto dne až do 6.ledna 1933 krášlil svým pestrým osvětlením zimní večery k radosti promenujícího obecenstva a ku cti Západomoravských elektráren, které svým nákladem po celou dobu strom osvětlovaly a jimž zde vyslovujeme povinný dík.“ Při prvním rozsvícení stromu nechyběli slavnostní řečníci. Děti z mateřské školky a místních škol „přednesly přiléhavé básně a zpěvy“, jak zapsal kronikář, a proběhl promenádní koncert. K davu promluvil i vládní komisař, dosazený v této krizové době do křesla starosty města brněnským zemským výborem. Citujeme: „Načež pan vládní komisař Dr. Pavel Kretschmer, vybídnuv občanstvo ke štědrosti, převzal strom pod ochranu města.“ V uvedeném seznamu dárců ani v přehledu věcných darů jsme však jeho jméno hledali marně.

Celkem bylo do pokladny pod vánočním stromem vhozeno 1016,20 korun. Spolu s peněžitými dary, věnovanými v rámci této dobročinné akce mimo pokladničku, činil celkový příjem 6549,70 Kč. Nejčastější položkou v seznamu dárců je 20 Kč, za uznání hodnou je nutno považovat 50 Kč (inspektor Ruda Šoupal, knihtiskař Rudolf Fencl, lékař MUDr. Vrtička a další), za velkorysou nesporně stokorunu (obchodník železem Rajmund Černý, obchodník Ignác Weis, Jan Zachara, u kterého se nám další podrobnosti nepodařilo zjistit, Slovenské akciové cihelny). Kdybychom chtěli usuzovat podle darovací listiny, ve kterém úctyhodném oboru byly příjmy nejmenší, dospěli bychom k překvapivému výsledku: bylo to v soudnictví! Okresní soudce JUDr. J. Petřík věnoval jednu ze dvou zaznamenaných pětikorun, a Okresní soud v Hodoníně jako celek přispěl čtyřmi korunami a deseti haléři. Ovšem i tak díky za ně. Každá odevzdaná koruna byla projevem lidskosti a solidarity.

Autor: Josef Šolc