Přestože se zájem obyvatel a podoba svátků v obcích a městech na Hodonínsku změnila, v oboru respektovaná žena zůstává optimistkou. Stačí jí pohled na mladé následovníky, kteří přibývají každým rokem. „Letos jich učím dvanáct. Děti se techniku zdobení vajíček naučí a drží se jí i dále. Někteří si kraslice chystají už měsíc před velkou nocí (ze soboty na neděli – pozn. red.),“ tvrdí Marie Jakubíčková.


KONČIT NEHODLÁ


Ve srovnání s Vánocemi ztrácejí mezi lidmi Velikonoce na síle. Tradice se snaží udržovat především lidé na vsích. Patří k nim třeba vedoucí mužského sboru v Lovčicích Petr Konečný. I v jeho domovské obci se však situace změnila. „S kolegy ze sboru společně nechodíme, jsme generačně vzdálenější. O Velikonocích jsem ale jezdil do Kyjova, kde jsme se známými chodili na šlahačkuv krojích. Jelikož se mi ale narodil syn, tak letos možná půjdu s kočárem,“ vypráví Konečný s úsměvem.

Ačkoliv je v Lovčicích možné narazit na malé hrkače, o všeobecném velikonočním veselí hovořit nelze. Lidé stejně jako v dalších městech a obcích prožívají svátky v uzavřenějších skupinkách. Řada mladých před přípravami na návštěvu koledníků upřednostňuje výlet v okolí. „Dříve jsme u nás na velikonoční pondělí chodili od rána do večera. Zájem se ale změnil, holky začaly odjíždět pryč. Už je to jiné,“ srovnává Konečný.

Od úterý do čtvrtka se v hodonínském sále Evropa konají ukázky řemeslných technik. Nechybí ani Marie Čiháková (na snímku) z Blatnice pod Svatým Antonínkem. Batikování kraslic se věnuje už osmačtyřicet let. A končit nehodlá. I ona však pozoruje uvadající zájem společnosti o blížící se svátky.

Marie Čiháková vzpomíná, že za jejího mládí bývala v obci velikonoční zábava. „Ještě předtím kluci chodili po devčicách, kde na zábavu dostávali třeba peníze nebo vajíčka, která mohli prodat a za to zábavu uspořádat. Říkalo se jim vajčáři. Byla to pěkná tradice,“ líčí žena. Pamatuje rovněž houfy koledníků nesoucích obří žilu. A dnes? Jen vzpomínka. „V Blatnici to nevídám. Chodí spíše taťka s dětmi, bere i holčičku. Je škoda, že už to není takové,“ lituje ztráty někdejších nevšedních chvil.

Může srovnávat. Velikonoce pravidelně tráví u Rožnova pod Radhoštěm. Když se pak v pondělí vrací domů, potkává na Valašsku skupiny krojovaných. „Někteří jsou třeba i na vozech. Ve srovnání s tamním regionem je to u nás slabší,“ dodává Marie Čiháková.