Psal se rok 1972 a bylo krátce po premiéře jeho hry Hejtman Šarovec, kterou místní ochotníci sehráli před čejkovickou tvrzí, aby tak pomohli k její opravě. Když o dvaadvacet let později přebíral Kožík čestné občanství Čejkovic, nazval městečko velkoměstem radosti.

„Byl jsem přivítán jako nějaký potentát. Byl to zážitek, jaký se mi nikde jinde a nikdy jindy nepřihodil,“ vyznal se jeden z největších spisovatelů 20. století. Na Františka Kožíka Čejkovičtí nezapomněli, u příležitosti stého výročí jeho narození uspořádali sympozium o jeho literárním odkazu.

„Spisovatel František Kožík napomohl tvrzi v Hluku, aby se provedla její oprava a vešla ve známost. Chtěl, aby podobný osud potkal i zámek v Čejkovicích, a tak napsal divadelní hry, které se hrály před kulisami samotné tvrze,“ vysvětlil spojitost Kožíka s Čejkovicemi a význam sympozia, na které se sjeli uznávaní profesoři z celé republiky, zdejší starosta Pavel Novotný.

Nápad, jak pomoci polorozpadlé čejkovické tvrzi, hledal ale už dlouho předtím Jan Pavlík, který v Čejkovicích působil jako lékař. „Rekonstrukce tvrze se stále zametala pod stůl, že to není národní památka,“ vzpomíná na totalitní období organizátor sympozia Jan Pavlík. Toho inspirovala Kožíkova hra Hejtman Šarovec, která už pomohla k opravě hlucké tvrze. Šarovec se ve hře postavil nájezdům bočkajovců, kteří pustošili moravskou zem a stejně tak v 16. století vypálili čejkovickou tvrz. „Udělal jsem inscenaci přírodního divadla před starou tvrzí. Hra měla velký úspěch, šest repríz, kolem tří tisíc diváků,“ vypráví Pavlík. Na premiéru pozval i autora hry. Ten se zrovna léčil v Luhačovicích, ale nepřijel. Pak se ovšem dočetl o ohromném úspěchu představení, na které se vypravovaly zvláštní autobusy, a přijal pozvání na besedu. „Strašně se mu tady zalíbilo, tak jsem se zeptal, jestli by nenapsal hru o naší tvrzi. Za tři měsíce si vyžádal historické materiály, za další tři měsíce ležela hra s názvem Šavle a píseň na stole,“ pokračuje Pavlík. Její světová premiéra se uskutečnila v roce 1973 po čtyřměsíčním nácviku zdejších ochotníků a za obrovské aktivity celé dědiny. Hra měla mnohem náročnější scénu a také mnohem větší úspěch. „František byl nadšený,“ vzpomíná Jan Pavlík na chvíle, kdy mezi ním a Kožíkem vzniklo opravdové přátelství.

„Bylo to krásné, rád vzpomínám na tu krásnou partu,“ vrací se zpět ve vzpomínkách i Pavel Opluštil, jenž jako čtyřiadvacetiletý mladík hrál a zpíval ve hře s místním souborem Zavátka.

Spisovatelova dcera Alena Kožíková, která na sympozium přijela, vzpomíná, že se tatínkovi představení hodně líbilo. „Bylo velice živé, a pak tátu umluvili, aby napsal hru přímo o templářích. A protože v tátovi byl kus sportovního ducha a měl rád výzvy, tak to nastudoval a napsal Templáře v Čejkovicích. Na nádvoří byla druhá světová premiéra,“ popisuje sled událostí uznávaná česká dramaturgyně. Třetí světová premiéra pak podle ní přišla, když otec napsal hru Velká Morava, v níž popsal její minulost a slávu. Moravanství totiž ctil. „Je neuvěřitelné, jak se tady lidé dali dohromady a dokázali všechna ta představení vedle zaměstnání nastudovat, hrát a pak přijít v hojném počtu jako obecenstvo,“ dodává obdivně Alena Kožíková.

Po úspěchu hry Šavle a písně se věci daly do pohybu. „Skutečně se pak stalo, že se zámek začal opravovat až do té míry, že dnes slouží jako hotel,“ říká spokojeně čejkovický starosta Novotný. Podle Jana Pavlíka přijali místní Františka Kožíka za svého. „On to cítil a lásku jim oplácel láskou, jinak to ani neuměl. Stal se miláčkem publika a právem mu proto byl udělen titul čestné občanství,“ říká o slavném básníku a spisovateli. Jestli se představení před tvrz vrátí, záleží na místních. „Už jsme našli nějakou hru, možná něco bude,“ nechce zatím víc prozradit Ludvík Balák, jenž se jako šéf bývalého souboru snaží dát ochotníky znovu dohromady.