Podle ředitele hodonínského kulturního domu Zdeňka Grombiříka se za rok v jeho prostorách i mimo něj uskuteční přes sto pětašedesát kulturních akcí. Na třicet z nich má přitom vlastního organizátora.

„Největší zastoupení mají divadelní představení, dále pak koncerty, taneční akce, přehlídky, soutěže a výstavy,“ vyjmenoval Grombiřík. Ten se označení Hodonína jako dechovkářského města brání. „Ano pořádáme seriál dechových hudeb, kterých je během roku deset, kdo by ale nechtěl mít vyprodaný sál? Kromě toho jsme tu jen za letošek měli třeba Ewu Farnou, Jarka Nohavicu, Lucii Bílou, Jumping Drums, Pavla Bobka nebo Žlutého psa a plánujeme Petra Bendeho,“ říká.

O pestrou žánrovou nabídku se podle ředitele tamního kulturního domu Ladislava Pavluše, snaží i Kyjov. Přesto se ohlíží i na návštěvnost a tedy i na fakt, jestli se mu peníze do akce vložené vrátí.

„Máme už monitoring toho, na co lidé chodí a na co ne. Vždycky máme vyprodáno na travesty show. Dechovky a divadla také fungují. Bohužel člověk musí pořád kalkulovat tak, jak jednotlivé akce vyjdou. I tak ale uděláme i prodělečné akce, abychom uspokojili poptávku,“ říká Pavluš.

Ředitelé: Všem se nezavděčíme

Podle něj je problémem kultury především dopad dnešní doby, kdy lidé nemají na kulturu peníze. „Nemůžeme si volat umělce, kteří stojí třeba sto padesát, dvě stě tisíc, protože víme předem, že bychom je nezaplatili,“ míní. V Kyjově se přitom hlavní kostra programu připravuje rok dopředu, samotné akce pak půl roku. Změny jsou tak v jeho průběhu minimální.

Osm až deset akcí od divadla, přes zahraniční soubory, po vážnou hudbu, během jednoho měsíce uspořádá veselský kulturák. Pro někoho může být program také nudný, tamní ředitel kulturního domu Marcel Řimák však říká, že nabízená kultura svůj stálý okruh návštěvníků má. „Na přelom roku jsme nabídli předplatné na pět divadelních představení. Myslel jsem, že o ni bude mít zájem maximálně třicet lidí. Už jsme jich prodali sto padesát. Musím ale říct, že nám jde především o kvalitní divadla i představení,“ říká Řimák.

Přesto se ředitelé shodují v tom, že pokrýt všechny zájmové skupiny nelze. „Dělali jsme například hudební sklepy, ale museli jsme od nich časem upustit, protože byl spíš nezájem než zájem,“ uvedl Řimák.

Většina z nich je tedy vděčná za různá občanská sdružení či podniky, které ve městech působí a práci kulturáků pro minoritní skupiny v podstatě suplují. V Kyjově je to například Jančovka, která nabízí alternativu i rockovou hudbu. Jazz, přednášky či ochutnávky pak poslední dobou ve Veselí pořádá Café Pierre. „Je zde přes patnáct subjektů, které ovlivňují kulturní nabídku ve městě. Přesto všichni citelně vnímáme absenci prostor pro alternativní hudební žánry i chybějící amfiteátr pro akce pod širým nebem,“ uvedl Grombiřík. A Řimák doplňuje. „Spolupráci se nebráním. Sami lidé ale s nějakým přáním nepřijdou."

Ředitelka kulturního domu Strážničan Danuše Adamcová říká:

Ředitel musí myslet na pestrost

Strážnice /ROZHOVOR/ - Na programy, které ve strážnickém kulturním domě nabízí, si sama často zajde. Někteří umělci ji dojmou tak, že jim vysekává poklonu přímo na jevišti. Na otázku, jestli jsou ženy při tvorbě programu odvážnější a jestli se do přání diváků dokážou vžít, odpovídala ředitelka kulturního domu v šestitisícové Strážnici Danuše Adamcová.


Jste známá tím, že když se podaří, do Strážnice přitáhnete umělce, na kterém nemusíte vydělat, i několik dní před samotným vystoupením. Nevadí vám prodělek?
Programovou náplň připravujeme sice rok dopředu, často ale dochází ke korekci, a to podle poptávky a finančních možností. Je potřeba mít koncepci promyšlenou. Já jsem se vždycky snažila o to, aby byla kulturní nabídka vyvážená. Vedoucí kulturní instituce musí mít na paměti, že program by měl splňovat požadavky žánrově různorodých skupin a také by měl dodržovat věkové spektrum.

Každý rok ale může přijít úskalí a my se do výběru netrefíme. To se nám letos stalo u koncertu Mira Šmajdy. Přestože jsme si mysleli, že zájem mladé generace bude mimořádný, tak bohužel zapracovalo léto a nebyl to kasový trhák, jak jsme si původně mysleli. Stane se, že se na nějakém programu prodělá. Během roku se musíme přizpůsobit, ať už tím, že nabídneme pořad, který není tak drahý. Neberu ale to, o čem nejsem přesvědčená, že u lidí zaboduje.

Vede podle vás žena kulturní dům jinak než muž?
Nechci se svých kolegů dotknout, protože na svých úsecích mají určitě pozitivní výsledky a je to kolikrát jen souhra náhod, že jim něco vyjde, nebo ne. Já osobně ale o těchto věcech dost přemýšlím. Už jen proto, že finanční prostředky se poslední roky snižují. Tím pádem musí člověk víc zvažovat, co nabídnout a co ne.

Strážnice je co do kultury velmi specifická. Má svůj vlastní folklorní festival, ve městě je skanzen, který dělá folklorní pořady. Je v takovém městě těžší dělat kulturu, musíte se folklornímu ražení přizpůsobit, nebo se naopak snažíte vyvažovat to, co ve městě chybí?
Postupujeme tím druhým způsobem. Ústav má zaběhnuté programy a myslím si, že velmi dobře načasované, ať už v rámci festivalu, nebo v rámci skanzenu. Co se týká léta, kdy mají své folklorní aktivity, se my snažíme nabídku orientovat jiným směrem, a to především v rámci Strážnického kulturního léta, kdy nabízíme rockové koncerty, taneční zábavy, pořady pro děti nebo dechovku. I když během léta už město řešilo dotaz turistů, kam mohou jít za folklorem. Ti ho od Strážnice prostě očekávají.