Za oceánem jsem žil naplno svůj sen, říká světový mandolinista z Boskovicka

RADIM ZENKL

Přední světový mandolinista Radim Zenkl.Zdroj: Deník/Jan CharvátNarodil jsem se v Opavě v roce 1966. S hudbou jsem začal na klavír v Lidové škole umění a v pěveckém sboru. Když mi bylo dvanáct, přestěhovali jsme se do Ostravy, kde jsem začal hrát na kytaru a o rok později na mandolínu. Zaujala mě tím, že je podobná kytaře, ale mnohem méně známá. Tehdy se neučila v žádné hudební škole, takže jsem si všechno musel najít sám. Ale o to víc mě to bavilo a baví vlastně dodnes.

Směr USA

V Ostravě jsem působil v trampské kapele Athabasca a později v bluegrassových skupinách Rozkol a Tyrkys, se kterým jsme dokonce vyhráli celostátní kolo Porty v roce 1988. V létě roku 1989 jsem se přemístil do Spojených Států. Samozřejmě jsem netušil, co se u nás chystá v listopadu, já sám jsem se na svou cestu chystal skoro deset let.

Původně jsem měl namířeno do Kanady, do lesů. Ale později, když jsem se začal víc věnovat muzice, jsem zjistil, že mnohem větší hudební zázemí je v Americe. Tak jsem se usadil v Bay Area v Kalifornii, která byla tehdy takovou „Mekkou“ moderní mandolíny. Bylo mi líto, že nemohu být součástí těch euforií z pádu komunistického režimu u nás. Zároveň jsem už několik měsíců zažíval svou osobní euforii být poprvé ve svobodné zemi na „Západě“ a věnovat se hudbě celou duší i tělem.

Návrat do vlasti

Spolupracoval jsem se špičkovými hudebníky akustické hudby, živil se muzikou a žil svůj sen naplno. Samozřejmě jsem byl také rád, že se po převratu mohu vracet i zpátky do rodné vlasti a hrát s různými hudebníky u nás i v dalších státech Evropy. V posledních letech mám větší základnu zase zpátky v rodné vlasti, kde s rodinou bydlíme na Boskovicku.

Do Spojených států však stále několikrát za rok cestuji na různá hudební turné. Jsem tam členem několika kapel, například Modern Mandolin Quartet, Ger Mandolin Orchestra a dalších projektů. V létě tam často vyučuji na různých týdenních hudebních dílnách a v průběhu roku učím z domu online, žáky mám skoro ve všech světadílech.

Špičkový bluegrass na Boskovicku. Hudba musí bavit, shodují se Zenkl a Kozák

ONDRA KOZÁK

Multiinstrumentalista Ondra Kozák.Zdroj: Deník/Jan CharvátJe mi devětatřicet let. Přiženil jsem se na Jesenicko, kde žijeme ve vesnici Hradec-Nová Ves. Jinak pocházím z Karvinska. Hraji na kytaru, dobro, housle, baskytaru a mandolínu.

První kapelu Křeni jsme založili v mých patnácti letech. Měli jsme dvě zkoušky týdně a byla to pro mě tehdy naprosto zásadní věc. V základní umělecké škole jsem hrál na housle, těžím z toho dones. Tenkrát mě to popravdě moc nebavilo. Raději jsem vzal kytaru a hrál se skauty v teepee.

Housle, nebo kytara?

Dnes to mám obráceně a doma hraju víc na housle. Hudba mě živí. Mám dost živého hraní s Radimem Zenklem a ostatními kapelami a projekty. V bluegrassovém žánru by to ale na uživení nebylo, takže mám i další aktivity. Mám domácí nahrávací studio, dělám on-line výukové programy pro různé bluegrassové nástroje. Pomáhají mi další kolegové z branže.

Do toho natáčím podcasty s hudebníky a pořádám víkendové výukové kempy. První moje sólová prvotina bylo album Ataman a před čtyřmi lety pak následoval kytarový projekt Overtones. Zaranžoval jsem dvanáct skladeb a nahrál je na historické kytary. Každý z dvanácti nástrojů byl jedinečný a pochází z unikátní sbírky německého sběratele.

Cenné nástroje

Byl to pro mě obrovský zážitek, vždyť nejstarší z kytar měla hodně přes sto let. Bylo to neskutečné. Jednak zachytit zvuk tak jedinečných nástrojů a pak zaranžovat skladby pro každý specifický nástroj. Nahrávalo se to doma u majitele sbírky. Nástroje jsou tak cenné, že bylo nemožné si je půjčit. Všechny ale byly ve skvělém stavu.

Časem chystám něco lokálního, zaměřeného na kraj Sudet, kde s rodinou žiji. Netlačí mě ale žádný termín, chci to dělat s radostí a pro radost, takže to odsouvám. Přednost mají v současnosti jiné lákavé spolupráce, rodina a naše tři děti. Už také muzicírují a mají lepší sluch než já.