Zdroj: Deník / Libor Kopl
„Je velká škoda, že lidé kteří toto onemocnění podceňují a zesměšňují, nemají možnost nahlédnout do skutečné reality každodenního života na těchto odděleních. Myslím, že by ihned změnili svůj názor,“ je přesvědčená sympatická blondýna. „Sama si velmi vážím práce všech sestřiček, doktorů a ostatního personálu v nemocnicích. Není to lehká práce a hluboce se před nimi skláním,“ prohlásila.
Mladá studentka chodí do špitálu na směny. Střídá denní a noční služby. Běžný pracovní den trvá dvanáct hodin. „Po příchodu na oddělení se převléknu do pracovního oděvu a okamžitě se zapojuji do práce, která je potřeba,“ líčí. „Nejvíce náročné je to ihned z rána, kdy je potřeba pomoci pacientům s ranní hygienou, změřit tlak, teplotu, rozdat léky, stravu. Pokud je pacient indisponován, pomáhám ho nakrmit,“ přidává.
Zdroj: Deník / Libor Kopl
U pacientů se pohybuje ve speciálních ochranných oblecích. „Říkáme jim skafandry,“ usmívá se. Všude panují přísná pravidla. Hygienická opatření se musí bezprostředně dodržovat. „Po celou dobu jsem k dispozici sestřičkám a doktorům. Dělám práci, která je potřeba,“ říká.
V poslední době zažila nespočet silných momentů. Z hlavy spoustu z nich jenom tak nevymaže. „Nejhorší je, když se staráte o nemocné, prožíváte jejich trápení a oni bohužel tomuto onemocnění podlehnou,“ říká smutně.
Jelikož pracuje v první vlně, rodiče i kamarádi o ni mají strach. „Ale víc se bojím já o ně,“ uvedla.
Zdroj: Facebook Romany Gajošové
Starostlivá a pečlivá je už od mládí. „Když si třeba někdo v mém okolí zadřel třísku, hned jsem musela být u toho, abych mu to ošetřila,“ směje se. Medicínu bere jako poslání. „S tím se musí člověk narodit a mít to v sobě, aby mohl tohle zaměstnání vykonávat,“ je přesvědčená.
Romana Gajošová studuje na Ostravské univerzitě, obor všeobecné lékařství. Nyní je ve čtvrtém ročníku, takže pro určitou specializaci se bude teprve rozhodovat. Už nyní má ale poměrně jasno. „I když často slýchám, že tento obor je pro ženu velmi náročný a je spíše pro muže, od prváku mě to táhne k chirurgii,“ přiznává. „Baví mě na tom ten adrenalin, kdy musíte udělat správná rozhodnutí ve vteřině a ihned konat,“ pokračuje.
Zdroj: Facebook Romany Gajošové
Podobně to mají i hokejisté na ledě. Těm hodonínským dlouho vládne její maminka Jana. Táta Roman zase působí u Drtičů v roli sekretáře. Hokej je tak u Gajošů dlouhodobě téma číslo jedna.
Kvůli pandemii koronaviru se ale druhá liga nehraje, takže výsledky a výkony hráčů se doma neřeší. „Každý zápas se modlím, abychom vyhráli a aby byla poklidná neděle,“ směje se. „Na mamce výsledky rozhodně poznat jdou. V této době je to naštěstí o něco klidnější, protože na prvním místě je zdraví a pohoda všech okolo,“ rychle zvážní.
Zdroj: Facebook Romany Gajošové
Přitom dcera předsedkyně SHK Drtiči Hodonín má ke sportu pozitivní vztah. Když byla menší, o víkendech chodívala na zimní stadion s kluky hrávat hokej. „Rodiče se o mě tak báli, že moji hokejovou výstroj raději rozdali,“ culí se.
Pokud jí to časově vyjde, zápas Drtičů si ujít nikdy nenechá. A pokud je potřeba, ráda vypomůže s děním okolo domácího utkání. „Za těch několik let jsem měla možnost poznat spoustu hráčů. Nejvíc mě ale oslovil Petr Pokorný. A to nejen jako hokejista, ale i člověk,“ vyzdvihuje bývalého kapitána mužstva a dlouholetou oporu. V minulosti dokonce s jedním hráčem randila. Jelikož to ale neklapalo, vztah raději ukončila. „Tohle je chvála bohu za mnou,“ dodala s úsměvem.