Předchozí
1 z 12
Další

Jana Richterová.Jana Richterová.Zdroj: se svolením Jany Richterové

Ona se k ní jako vrcholová sportovkyně dostala v Praze vlastně náhodou. "Chtěla jsem si odpočinout od bolavého těla. Zašla jsem si ale na Ashtanga yogu, která skutečně relaxační není. Ale protože to pro mé bolavé tělo bylo zase něco velmi těžkého, líbilo se mi to. Po lekci jsem ale byla ještě více rozbolavělá, než před tím, než jsem na ni přišla," směje se sympatická Mikulovanka.

Jana Richterová.Jana Richterová.Zdroj: se svolením Jany Richterové

Na své začátky si stále velice čerstvě vzpomíná. "Byly vlastně velmi jednoduché. V tu dobu jsem totiž dlouho vedla veřejné lekce Fitness a Body and mind stylů. Práce s lidmi, vystupování na podiu a motivace klientů k pohybu mi byla vlastní. Nejtěžší bylo si na vše z oblasti jógy vzpomenout v jeden moment, abych lidem nabídla vše, co jóga dává. Vždyť jóga je velmi obsáhlá, široká i hluboká. Byl to pro mě tehdy jen nový druh cvičení, ale už tenkrát jsem tušila, že nadčasový," vypráví Richterová.

Jana Richterová.Jana Richterová.Zdroj: se svolením Jany Richterové

Poté, co se rozvedla s manželem, odjela z Prahy zpátky do rodného Mikulova. "Tehdy zde moc fitness nabídky nebylo. Začínala jsem v místním Aquarium relax, později lektorovala v hotelu Galant, a následně se rozhodla, že vlastní zázemí bude nejlepší. Vždy jsem chtěla malé studio pro menší počet lidí, aby můj přístup ke klientům mohl být více individuální a přínos efektivnější," vypráví Richterová, kterou nejvíce ovlivnili učitelé na České akademii jógy, již absolvovala, nebo kamarádka a ajurvédská lektorka Andrea Smékalová, která jí pomáhala po porodu a po kojení," vyzdvihuje Richterová.

Jana Richterová.Jana Richterová.Zdroj: se svolením Jany Richterové

Význam jógy se podle ní nedá opsat. Jde o životní směr, který si každý musí zažít. "Ten moment, kdy rozložím podložku, je chvíle jen pro mě. Nádherně protáhnu ztuhlé tělo, člověk až zírá kolik toho tělo snese a kam až může zajít. Žádné jiné cvičení tolik nepročistí plíce, mozek, vůbec celý krevní systém a nejen ten. A hlavně se opravdu vyklidním. Aspoň na tu chvíli a to za to stojí. Samozřejmě jsou dny, kdy se klátím, motám, vztekám, hodnotím, že předtím to šlo, teď to nejde… Ale časem člověk zjistí, že je to sranda a zasměje se tomu, protože ono je opravdu úsměvné poznávat sám sebe. A vůbec nejde o to cvičit na podložce, jóga se pak přesouvá do obyčejného života," tvrdí lektorka.

Jana Richterová.Jana Richterová.Zdroj: se svolením Jany Richterové

Cvičit ji podle Richterové může skutečně každý. "A to od malinkých dětí až po moudré starce ve vysokém věku. Jediné, co je velmi důležité zohledňovat, je nejen věk, ale i zdravotní stav. Každý ve třiceti vypadá, cítí se i žije jinak. Nejlepší cesta ze strany klienta je se ptát, ptát se učitelů, lékařů, sám sebe, zkoumat co mu dělá dobře, ale i naslouchat reakci svého těla i duše. Každý si pak najde svou cestu. Ze začátku je ale třeba určité vedení a pomoc. Když ale člověk chce, cesta se vždycky najde," nevzdává se sypatická žena.

Jana Richterová.Jana Richterová.Zdroj: se svolením Jany Richterové

Sportovním aktivitám se věnuje dennodenně prakticky neustále. "Ráno před snídaní chodím běhat, cvičím posilovací cviky, pak mám jógu - tím začínám svůj den šest krát týdně. Během dne pracuji s klienty, buď soukromě nebo když jsme mohli tak lekce pro veřejnost. Odpoledne pak pracuji na zahradě a nebo cvičím s dětmi. Co ale sleduji čím dál více, je rovnováha. Jsem velmi aktivní člověk a často jsem zapomínala relaxovat. Takže teď když dvě hodiny pracuji na zahradě, potom dvě hodiny relaxuji u korálků, kreslení, pečení a nebo čtení. Dávám si pozor na aktivitu i pasivitu," radí osobní trenérka fitness, lektorka jógy a výživová poradkyně v jednom.

Jana Richterová.Jana Richterová.Zdroj: se svolením Jany Richterové

K lásce k pohybu a sportu vede i své dvě dcery. Jedenáctiletou a čtrnáctiletou. "V našem studiu YogaOáza byly i kurzy a lekce pro malé jogínky. Jak šel čas a děti chtěly více akce, řádění, tancování i trochu dřiny, jako závodnice ve sportovním aerobiku jsem založila v Mikulově taky Klub aerobiku, kde je nyní deset závodních dívek a soutěžíme, trénujeme a smějeme se u tohoto sportu. Dívky jsou doopravdy na vysoké úrovni," chválí své svěřenkyně.

Jana Richterová.Jana Richterová.Zdroj: se svolením Jany Richterové

V témže klubu trénuje ještě přípravku. Jejím cílem je podpora všeobecného sportovního rozvoje dětí a nese název Děti na startu. "Jde o celonárodní projekt na podporu sportu u dětí. Zde mám čtyřicet svěřenců ve věku od čtyř do devíti let," říká Richterová.

Jana Richterová.Jana Richterová.Zdroj: se svolením Jany Richterové

Svým klientům je k dispozici i v době vynucené koronavirové pauzy. "Kdo potřebuje, scházím se s ním online. Nebo klientovi napíšu domácí plán a každé jeden až dva týdny konzultujeme, upravujeme a posouváme dál. Víte, člověk nemusí cvičit hodinu denně. Někdy stačí i patnáct minut, aby mu bylo dobře," nabádá jogínka.

Jana Richterová.Jana Richterová.Zdroj: se svolením Jany Richterové

A jaké že má ještě ve své profesi sny? "Chci se posunout více k ajurvédskému směru. Doteď jsem hodně studovala a učila se fyzično, aby si už tak bolaví klienti ještě více neubližovali. Teď se více věnuji dechu, duši, meditacím a energiím. Na poli fitness si dodělávám koučink, který pak chci uplatňovat nejen v osobních životech mých blízkých a jogínů, ale i v týmových sportech a klubech dětí i dospoělích," vyznává se.

Jana Richterová.Jana Richterová.Zdroj: se svolením Jany Richterové

Na otázku, zda i lektoři jógy vůbec potřebují relax, zazní z jejích úst důrazné ano. "Vždyť pokud se věnují jen klientům, vydávají energii směrem ven. Tu pak nějak musejí dostat zpět dovnitř. Já miluji ticho, zavřít oči, usmívat se, dýchat. Tančím po celém domě a potom si lehnu s knížkou. To je pro mě nejvíc. Vidíte, že to jsou obyčejné věci a v mém případě platí, že míň je víc," směje se Mikulovanka.

Jana Richterová.Jana Richterová.Zdroj: se svolením Jany Richterové

Na Mikulovsku vůbec nejraději vyráží ke kapli svatého Šebestiána, ale i na palouček nad lom Janičův vrch. "Mockrát jsme byli s jogíny i na vyhlídce Kozího hrádku. Výhled úžasný, ale protože pod námi byl beton, vrátili jsem se zpátky na zem a navštěvujeme jakékoliv travnaté plochy. V rámci procházek nebo běhu, kola a podobně mám ráda Mikulov snad ze všech stran. V Praze jsem věděla, že se jednou vrátím do rodného města a vidíte, vše se vyplní. Proto pozor na to, co si myslíme a nebo chceme. Vše se jednou vyplní," podotýká sympatická žena.