Předchozí
1 z 5
Další

Nyní dvacetiletý Matěj Fraňo začínal s hokejbalem v Kyjově, později nastupoval za extraligové Sudoměřice, kde patřil k oporám týmu. „Poprvé jsem se dostal k hokejbalu v šesti letech doma v Kyjově. Kluky tam totiž trénoval můj strýc. Měli jsme bezva partu, tak jsem u toho už zůstal. Asi taky proto, že mi to docela šlo,“ usmívá se.

V české extralize nastupoval Matěj Fraňo v dresu Sudoměřic.Zdroj: Deník / Libor Kopl

Loni na podzim se Matěj rozhodl zkusit něco nového. Přijal nabídku třetiligového švýcarského týmu Phoenix Hägendorf. „Začátky byly těžké, hlavně kvůli jazyku. Na škole jsem se učil jen angličtinu a s němčinou jsem hodně bojoval. Kvalita soutěže mě mírně zklamala. Jsou tady hodně běhaví kluci, ale ne tak šikovní. Příští sezonu bych už měl hrát v nejvyšší soutěži, kde to bude něco jiného. Jsem domluvený s týmem Bulldozers Kernenried,“ prozrazuje.

Poslední sezonu odehrál Fraňo ve švýcarském klubu Phoenix Hägendorf.Zdroj: osobní archív

Švýcarsko mu rychle přirostlo k srdci. „Jsem nadšený, je to krásná země. Bydlím kousek od hor, kde je nádherná příroda. A lidé jsou tu přátelští a zároveň hodně spolehliví,“ pochvaluje si Fraňo, který si však vedle hokejbalu musel najít i práci. „Pomohl mi klub, který mi domluvil práci ve skladu. Hokejbal je poloprofesionální sport, nedá se jím uživit,“ upozorňuje.

U zříceniny hradu Neu-Falkenstein, nedaleko přechodného švýcarského bydliště.Zdroj: osobní archív

Zatím největším Fraňovým úspěchem je zlato z juniorského mistrovství světa s českou reprezentací. „Juniorský šampionát v Kanadě byl pro mě jednoznačně největším zážitkem dosavadní kariéry. Ve finále porazili domácí mužstvo a byla to paráda. Ještě teď, když si ten zápas doma pustím, tak z toho mám husí kůži. Snad ještě něco podobného zažiju,“ doufá.

S pohárem a zlatou medailí z juniorského mistrovství světa.Zdroj: osobní archív

Přestože se od malička věnuje hokejbalu, je také velký fanoušek ledního hokeje. „Obdivoval jsem Jágra nebo Gretzkyho, jako kluk jsem chtěl hokej vždycky hrát. Jenže jsem začal pozdě a když jsem to pak na ledě zkoušel, tak jsem bruslařsky nestačil klukům, kteří měli několik let náskok. Tak jsem raději zůstal u hokejbalu. A nemusím litovat,“ dodává Matěj Fraňo.

Na ledě se spoluhráčem Michalem Petrjánošem.Zdroj: osobní archív