Předchozí
1 z 9
Další

Kroje se dříve v Mikulově každoročně v září nosily na pouť na Svatý kopeček. „Zapátrali jsme v historii a zjistili, že se Svatý kopeček dříve nazýval Tanzberg, tedy taneční hora, a že zde bývaly zábavy a jarmarky každý víkend,“ vypráví. Zpětně se jí a jejímu tatínkovi podařilo dohledat i fotky krojů. „Termín konání hodů připadal na konec června, na svátek svatého Jana. Ostatně v Mikulově stojí i kostel svatého Jana Křtitele. Právě datum hodů bylo zároveň i datem položení základního kamene druhého mikulovského kostela, svatého Václava. Hody mi taťka asi chtěl splnit sen. No a letos už je to třináctý rok, co je pořádáme,“ přibližuje.

Mikulovanka Alice Gazdová s manželem.Zdroj: archiv Alice Gazdové

Po absolvování mikulovského gymnázia vystudovala management a marketing zahraničního obchodu, pedagogické minimum a management leteckých podniků. Kromě práce na mikulovském živnostenském úřadě se již roky věnuje také dětem. Kaštánky, jak jim říká, vede v kroužku Hodové tance při domě dětí a mládeže. „Kdysi jsem vedla ještě mažoretky, zumbu, cvičení na trampolínkách, taneční kroužky, nebo třeba i kroužek angličtiny. Z časových důvodů mi zbyly jen Hodové tance. O své dovolené pak jezdím jako vedoucí s dětmi na pobytový tábor,“ vyjmenovává své aktivity sympatická mladá žena.

Mikulovanka Alice Gazdová s dětmi.Zdroj: archiv Alice Gazdové

K práci s dětmi se dostala právě přes mažoretky. „Jako malá jsem tam chodila. Později mě pak paní ředitelka oslovila, zda bych nevedla v domě dětí a mládeže kroužek. A už to bylo. Začala jsem pomáhat na dětských akcích, karnevalech, jezdila jsem na tábory, vedla s kolegy příměstské tábory, nebo i hlídala děti na svatbách,“ popisuje. Jak zdůrazňuje, již odmalička ji i sestru podporovali v zájmech především rodiče. „Jako děti jsme si mohly zkusit skoro všechno. Gymnastiku, hru na flétnu, mažoretky, tanec i dramaťák. V patnácti jsem pak začala poslouchat dechovku. Taťka mě o víkendech brával s sebou na focení a točení svateb a hodů. Tam jsem se naučila fotit a hlavně tančit. A hrozně jsem začala obdivovat právě kroj,“ usmívá se Gazdová.

Mikulovanka Alice Gazdová (vpravo) se sestrou Evou.Zdroj: archiv Alice Gazdové

Z lásky ke kroji, folkloru, tradicím a dětem vznikl právě i kroužek pro nejmenší Hodové tance. „S dětmi je každý den jiný. Někdy bych je láskou snědla, jak jsou milé. Děláme blbosti, hrajeme hry a ony se upřímně smějí. Vracím se s nimi do dětských let. A vůbec největší odměna pak je, když se potkáme a ony za mnou utíkají přes celé náměstí, aby mě objaly, nebo aby mi povykládaly, co bylo ve škole či školce. Myslím, že si pak mě a kroužek budou pamatovat celý život,“ říká. Své malé svěřence učí, co je kroj a co jsou to vlastně hody. „Moje přání by bylo, kdyby se pak v budoucnu seznamovaly právě na hodech, a ne na diskotékách,“ přeje si nesměle Gazdová.

Mikulovanka Alice Gazdová s dětmi v kroužku.Zdroj: archiv Alice Gazdové

Sama se ostatně o všechny kroje svých tanečníků i stará. Do péče je dostala z fary. „Postupně jsme po každém koštu, kde jsme vydělali nějaké peníze, přikupovali ke krojům další a další části, nebo je i nechávali ušít. Mikulovský kroj je krojem podlužáckým. Kroje miluju. Obdivuju na nich tu práci, hodiny vyšívání, škrobení. A krásu, kterou můžeme jejich prostřednictvím někomu ukázat. Neustále se učím něco nového. Prošla jsem několik kurzů škrobení i šití krojů, navštívila řadu tetiček a babiček, které tuto tradici rády předávají dalším generacím,“ říká Gazdová.

Alice Gazdová z Mikulova.Zdroj: archiv Alice Gazdové

O kroje se starám i proto, že je jejich pořízení finančně náročné a ne každý si to může dovolit. I to je jeden z důvodů, proč o malé stárečky a stárky nemá v kroužku nouzi. „Některé maminky by si s nachystáním kroje nevěděly rady. Přitom jsou rády, že se jejich děti do krojů oblékají. Ostatně každý z nás v chase se věnuje něčemu jinému. Kamarád maluje mašle, kamarádka zase vyrábí hodové šperky,“ přibližuje.

Mikulovanka Alice Gazdová v kroji.Zdroj: archiv Alice Gazdové

Na otázku, proč se hodová tradice v Mikulově neudržela, má jednoznačnou odpověď. „Působí u nás národopisný soubor Pálava, který se převážně zabývá Moravskými Chorvaty. Myslím si, že pokud chtěl někdo chodit v kroji, tak šel právě do souboru. Ten ale hody nepořádal. Na vesnicích se podle mě tradice hodů drží více i proto, že tam žádné podobné soubory nejsou. Navíc až budou děti starší, na hodech si upevní a získají nová přátelství, budou se vzájemně navštěvovat a vzpomínat, co vše zažily,“ domnívá se devětadvacetiletá žena.

Mikulovanka Alice Gazdová.Zdroj: archiv Alice Gazdové

V jejím nadšení ji podporuje také manžel. „Už si mě takovou akční bral. Naštěstí je hodně společenský a tolerantní, takže na tábor za mnou jezdí na návštěvu, dětem udělá oheň, zahraje si s nimi nějakou hru a podobně. No a na hody jde i v kroji, nabízí vínko a vůbec ve všem pomáhá. Ale určitě je to vzájemné. I já ho podporuju,“ směje se Gazdová, která s chasou v Mikulově spolupořádá fašank, oslavy svátku svatého Martina či velikonoční pouť.

Alice Gazdová z Mikulova.Zdroj: archiv Alice Gazdové

Volný čas, kterého jí moc nezbývá, věnuje především manželovi. „Chodím ale i na jógu, s manželem pak podnikáme výlety, máme hodně přátel, se kterými se rádi potkáváme. Jezdíme na kolečkových bruslích, rádi si zajdeme do wellness, na večeři, na degustaci vín, do divadla, na muzikál, nebo jen tak do kina,“ prozrazuje vysokoškolačka.

Mikulovanka Alice Gazdová.Zdroj: archiv Alice Gazdové