Jan Kux v místech bývalého internačního tábora ve Svatobořicích.Zdroj: Deník/Petr Turek
Opět zpracovává pro čtenáře válečné téma. „Tentokráte se zjednodušeně řečeno jedná o črty válečných veteránů. Je to vlastně o lidech, se kterými jsem pracovně v kontaktu deset let a jejichž životní příběhy určitě stojí za zaznamenání. A již nyní mohu říci, že zde budou, tedy v knížce o nich, i osudy válečných veteránů z Hodonínska či Kyjovska, ale i z Blanenska a odjinud. Kolik jich zde v kontextu bude, ještě neřeknu, vše kolem sběru a bádání k těmto vlastencům ještě neskončilo,“ říká nadšený spisovatel.
Jan Kux v místech bývalého internačního tábora ve Svatobořicích.Zdroj: Deník/Petr Turek
Ten už obrazně řečeno objel téměř třikrát zeměkouli po stopách československých legionářů. Jeho životními tématy se staly československé legie a první světová válka, stejně tak jako období druhé světové války či ukrajinští banderovci. Stál také u zrodu svatobořického muzea a památníku tamního internačního tábora. Tomu se věnuje doposud. „Téma se snažím opět řešit v archivech. Mám za sebou několik bádání v Praze, Trnavě, dokonce i v Brně a Hodoníně. Zájemcům o tuto válečnou tematiku mohu asi už slíbit, že jsou na „světě“ opravdu dosud nepublikované materiály, ale jdou mi pomaleji do podkladů, protože jsou psány v němčině,“ svěřuje se původní profesí právník.
Jan Kux v místech bývalého internačního tábora ve Svatobořicích.Zdroj: Deník/Petr Turek
Kromě psaní se věnuje práci ve svém vydavatelství a nakladatelství Onufrius. „Přímo symbolickým posledním vydavatelským počinem byla pětapadesátá knížka Obec Kuks očima kronikáře. Obsahově překonává poctivý kronikářský záznam událostí a rozšiřuje jeho práci dalším badatelským tvůrčím přístupem. V těchto dnech vydávám v Bratislavě knihu básní po názvem Potichu – Potichu Jozefu Leikertovi,“ přibližuje aktuální novinky Kux. Ten je také dvojnásobným laureátem Cena Miroslava Ivanova, kterou vyhlašuje Klub autorů literatury faktu.
Jan Kux při předávání pamětních medailí České svazu bojovníků za svobodu.Zdroj: Deník/Petr Turek
Má i vlastní představu o práci a působení historika. „Historik, který jen píše a shrnuje fakta třeba obohacená o své závěry, by měl dát víc. Má vzdělání na to, aby se svým umným rétorickým stylem dokázal rozmáchnout a nejen recitovat suchá fakta. Dnešní posluchač chce víc, historii pokud na tu přednášku přijde, musíme podávat víc zábavně, přesto pravdivě, prostě ho vtáhnout do děje řečí protagonisty. A to je kumšt. Já sám jsem v tom kole jen jako malá etuda zápasící vydobytým tématem o jeho místě na slunci,“ svěřuje se svatobořický rodák.
Jan Kux nedaleko Šporkova mlýna ve Stanovicích v lesní galerii.Zdroj: se svolením J. Kuxe
Zároveň je ale zklamaný z postoje řady lidí k současné pandemii. „V této coronavirové době lidé pomalu, ale jistě doslova rezignují na život. Nedovedu si představit tuto generaci, zejména ty, narozené po Sametu, že by zvládli dobu, kterou museli žít jejich dědové a pradědové.“ posteskne si Kux.
S vnukem Jaroslava Haška Richardem bylo Janu Kuxovi veselo.Zdroj: se svolením J. Kuxe
Nynější generace podle něj není připravená na odpovědný život. „Na oběti v zájmu holé existence lidského společenství a už vůbec ne, když jde o snad i dokonce o existenci českého národa. Mnozí doslova hazardují svou neukázněností i se zdravím svých nejbližších. Nekázeň zakrývají pláštěm slov či spíš výkřiky o demokracii,“ podotýká historik a právník.
Jan Kux jako cestoval ve Varšavě bádal v tamním vojenském archivu.Zdroj: se svolením J. Kuxe
A co na závěr doporučuje? „Více číst, k čemuž nás současnost přímo vyzývá, chovat se kultivovaně a odpovědně nejen k sobě, ale i ke svému okolí,“ dodává Kux.