Předchozí
1 z 6
Další

Tentokrát ale titul neobhájí. „Už jsem to říkal porotcům, že se letošní Strážnice nezúčastním. Mám v tom termínu jiné povinnosti, jinou akci. Tak až příští rok,“ říká úspěšný tanečník, který se na finále ve Strážnici dostal třikrát po sobě.

Martin Vašulka při finále ve Strážnici.Zdroj: Deník/Michaela Ivánková

Jaké to bylo před více než rokem, když se radoval z vítězství před pěti tisíci diváky? „Je známé, že ve Strážnici je nejlepší publikum na světě. Tam se lidi vždycky odvážou. Myslím, že dokážou ocenit, co se jim líbí. A o to víc to pak baví tanečníka. Navíc mám v publiku kamarády, známé, a jako folkloristé jsme jedna velká rodina,“ přibližuje zážitky na festivalové Strážnici Vašulka.

Regionální kolo verbířské soutěže pro Kyjovsko ovládl Martin Vašulka.Zdroj: Richard Smolák

Cesta na vrchol ale obvykle nebývá jednoduchá, a nechybí na ní ani dřina, ani talent. Verbuňk má ale svá specifika. „Příprava je individuální. Každý to má jinak, a dokonce se to mění i v čase. Někdo se dokonce ani nepřipravuje a užívá si vystoupení jen jako spontánní chvíli, při které se předvede. I má příprava je rok od roku jiná, odráží se v ní získané zkušenosti,“ svěřuje milovník sólového tance zapsaného na seznamu UNESCO mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva.

Martin Vašulka při finále ve Strážnici.Zdroj: Deník/Michaela Ivánková

Ke slováckému verbuňku se Vašulka dostal už jako malý kluk. „Bylo mi tak pět či šest let a akorát byl verbuňkový ring volný na Zahradě. Zatahal jsem strýca Holmesa, primáša cimbálové muziky Burčáci, za rukáv. Tak mě zahraj V tem Kyjově. V to jsem tehdy ani nedoufal, ale postavili mě k mikrofonu,“ vzpomíná Martin, jak jako malé dítě poprvé zazpíval a zatancoval ve Strážnici. Pak už se od malička bavil na dětských soutěžích. Ale za verbujeme si v půlkruhu i na různých besedách při cimbálu. „Když je příležitost, tak si vždycky rád zatancuju,“ podotýká Vašulka.

Regionální kolo verbířské soutěže pro Kyjovsko ovládl Martin Vašulka.Zdroj: Richard Smolák

I k houslím jsem se dostal jako dítě. Rodiče si pro ně vybrali Petra Vašíčka. Ten už tehdy učil hru na housle v Základní umělecké škole v Kyjově. Martin si postupně prošel doprovodnou cimbálovou muzikou národopisného souboru Kyjovánek a pak zakotvil v cimbálové muzice Friška.

Martin Vašulka s cimbálovou muzikou Friška u Bukovanského mlýna.Zdroj: Deník / Petr Turek

V současnosti studuje hudbu na housle. „Mám rád hodně žánrů, v poslední době hlavně klasiku, a to nejenom kvůli tomu, že ji studuji,“ dodává s úsměvem Vašulka. 

Martin Vašulka s cimbálovou muzikou Friška u Bukovanského mlýna.Zdroj: Deník / Petr Turek