Veterinární sestra háčkuje hračky a šije knížky. Pro svého syna a další děti

Kristýna Zemková tvoří s pomocí maminky hračky, postavičky a interaktivní knížky pro nejmenší.Zdroj: Foto: Se souhlasem Kristýny Zemkové

Původně začínala se šitím a vyšíváním. „Moje mamka šila a vyšívala, když jsem byla malá. Takže jsem samozřejmě chtěla umět totéž. Vyšívala jsem do té doby, dokud jsem nezačala s háčkováním. Šít jsem se taky občas pokoušela, ale nebylo to nic pro mě. Ne, že by se mi něco nepovedlo, ale zkrátka mě to nebavilo,“ přiznává žena.

K háčkování v těhotenství takzvaně přičichla díky internetu. „Na internetu na mě vyskočilo háčkování chobotniček pro nedonošené děti. Tak jsem se rozhodla svůj čas na rizikovém těhotenství využít nějak užitečně. Hlavně když mi hrozilo, že taky jedno nedonošené miminko mít budu. To jsem ještě nevěděla, že budou dvě. Druhý synek se totiž narodil teprve před pár týdny. A taky předčasně. Tehdy jsem zjistila, že se opravdu neháčkují jen dečky, ale i oblečení, hračky, košíky a spousta jiných věcí,“ usmívá se mladá žena, která pochází z Horních Věstonic.

Kristýna Zemková tvoří s pomocí maminky hračky, postavičky a interaktivní knížky pro nejmenší.Zdroj: Foto: Se souhlasem Kristýny Zemkové

Jak zmiňuje, háčkování pro ni bylo nejprve způsobem, jak zabít čas a zahnat myšlenky na nejhorší. „Teď už skutečně zabíjet čas nepotřebuji, ale vypnout mozek se hodí vždycky,“ směje se maminka dvou malých synů, které s péčí o ně pomáhá především nejbližší rodina.

Z pouhého koníčku se pro ni stala postupně, jak sama říká, závislost. „Když jeden den nevezmu háček do ruky, mám pocit, jako bych na něco zapomněla,“ vyznává se mladá žena, která vůbec nejčastěji pracuje se stoprocentní bavlněnou přízí s atestem pro děti do tří let.

Kristýna Zemková tvoří s pomocí maminky hračky, postavičky a interaktivní knížky pro nejmenší.Zdroj: Foto: Se souhlasem Kristýny Zemkové

Nejčastěji háčkuje tahle vystudovaná veterinární sestra hračky pro syna. „Už jsem ale uháčkovala i nějaké deky. Oblečení neháčkuji vůbec. Nemám na to odvahu, a ani mě to neláká. Ale nikdy neříkej nikdy,“ usmívá se Zemková, která nyní nejvíce inspirace čerpá z pinterestu.

Kromě háčkování spolu s pomocí maminky šije také interaktivní knížky. „První knížku jsem ušila celou v ruce, se šicím strojem totiž moc kamarádka nejsem. A byla pro mého syna. Na knize jsem pracovala asi půl roku než byla taková, jaké šiji nyní. Druhou knihu už mamka šila na stroji pro synovce. Ačkoli slovo šila není úplně přesné. V knize je spousta věcí, které se dají vytahovat, a ty se musejí šít ručně,“ popisuje sympatická tvůrkyně.

Kristýna Zemková tvoří s pomocí maminky hračky, postavičky a interaktivní knížky pro nejmenší.Zdroj: Foto: Se souhlasem Kristýny Zemkové

Právě kniha pro syna byla ostatně spouštěčem, díky němuž se ženy rozhodly svůj um nabídnout i jiným lidem. „Myslím, že tyto knihy jsou přesně to, co na trhu chybí. Ale přesně vím, proč. Kniha je strašně pracná, jedna nám vezme kolem sto hodin. Pokud bychom si nechaly svůj čas adekvátně zaplatit, nikdo by ji nekoupil. Proto je pro nás hlavní odměnou za knihy dětská radost a zpětná vazba,“ říká s úsměvem Zemková, která spolu s maminkou na sociální síti Facebook založila stránku Jehla.a.hacek.

A co že je pro ni vůbec největším zadostiučiněním? „Když vidím synům úsměv a rozzářené oči, když mu podávám novou hračku, kterou jsem sama vyrobila. A když mi zákazníci posílají fotky svých dětí, jak si s výrobky hrají. Zpětná vazba je totiž opravdu důležitá. Člověk si pak říká, že to, co dělá, má smysl,“ je přesvědčená maminka dvou malých chlapců.

Kristýna Zemková tvoří s pomocí maminky hračky, postavičky a interaktivní knížky pro nejmenší.Zdroj: Foto: Se souhlasem Kristýny Zemkové

A největší sen? Ten si ostatně už splnila. A to, když uháčkovala technikou C2C synovi deku s myšákem Mickey Mousem o rozměrech sto padesát krát sto centimetrů. „Dělala jsem jí přes půl roku a měla jsem pocit, že ji snad nikdy nedokončím. Vypotřebovala jsem na ní přes čtyři tisíce metrů příze, a než jsem jí dokončila, odpadlo mi od háčku hodně dalších výrobků. Myslím, že takhle velký projekt už nikdy dělat nebudu,“ překvapuje Zemková, která se ještě před prvním těhotenstvím hlásila na vysokou školu. Chtěla se stát porodní asistentkou a učitelkou v mateřské škole. Nakonec se však rozhodla nestudovat. Věděla totiž, že by byla napůl matkou a napůl studentkou. „A ani jedno bych pak nedělala pořádně,“ doplnila.