Předchozí
1 z 7
Další

Eva Šebestová miluje rohatecký kroj a pečuje o něj už čtyřicet let.Zdroj: Deník / Petr Turek

Využívá tak své dlouholeté zkušenosti. Poprvé se totiž do rohateckého kroje oblékla již někdy ve dvou či třech letech. „V kroji jsem chodila odmala a krojem žiju celý život. Od patnácti roků jsem chodila v kroji s chasou,“ vzpomíná Eva Šebestová na začátky vztahu k unikátnímu pestrobarevnému rohateckému kroji.

Panenky v rohateckém kroji od Evy Šebestové.Zdroj: Deník / Petr Turek

Právě v té době si také začala kroj sama chystat. „Dřív se nestávalo, že bychom chodily k někomu, aby nám kroj zašil nebo vyžehlil. To nám všechno udělaly mamky. Od maminky jsem se to naučila i já. Co jsem nevěděla ohledně šití, to jsem se chodila učit k tetě. Když to člověka baví, tak se to naučí,“ říká žena, která se i v důchodu o rohatecké kroje stará, jak jen může. Škrobí je, žehlí i šije.

Panenky v rohateckém kroji od Evy Šebestové.Zdroj: Deník / Petr Turek

A to už od těch nejmenších. „Menší děti sice neznám jménem, ale poznám čí jsou, a to podle zástěry. Každá je totiž jinak vyšívaná,“ podotýká. Nevyšívá ale jen kroje pro děti či dospělé, také na panenky. Ty jsou vyparáděné k vidění v obecním muzeu. Um jejich šikovných rukou mohou ale lidé vidět i jinde než na rohateckých krojích. Jí naškrobené bílé plachty totiž pokrývají části oltářů rohateckého kostela. A někdy už i ti úplně nejmenší zahlédnou její práci vedle sebe v dětském kočárku na vyšívané peřince.

Panenky v rohateckém kroji od Evy Šebestové.Zdroj: Deník / Petr Turek

Jak ale říká, hodně špatně se shání materiál na kroje. „Něco seženu v Petrově, něco v Brumovicích, ale pro něco se opravnu dost najezdím,“ poukazuje na náročnost hledání vhodných materiálů. I proto se mají lidé vhodně starat o kroje a jejich součásti. Aby je mohli také předat mladší generaci.

Panenky v rohateckém kroji od Evy Šebestové.Zdroj: Deník / Petr Turek

Jenže ta se zatím k důkladné péči příliš nemá. „Mladé maminy k tomu už nemají takový vztah. Když se přijdou zaučit, tak vyžehlí jednu sukňu. I když je malá, tak jim to trvá hodinu a půl. Pak řekne, že si to raději od někoho nechá vyžehlit. Tímto přístupem to ale dlouho fungovat nebude,“ posteskne si žena, která měla obdržet za svůj mimořádný přínos Cenu obce Rohatec. Její udělení ale zatím odsouvají protikoronavirová opatření.

Panenky v rohateckém kroji od Evy Šebestové.Zdroj: Deník / Petr Turek

Eva Šebestová ale nepomáhá jen doma v Rohatci. Žehlení kroje ukazovala také v sousedních Sudoměřicích a uvazování tureckého šátku pak ve strážnickém skanzenu. „Jen díváním se to ale člověk nenaučí, potřebuje cvik,“ podotýká.

Panenky v rohateckém kroji od Evy Šebestové.Zdroj: Deník / Petr Turek

A svou radu umí prošpikovat i humorem. Například tu, jak se zachovat, když se krojovaná chasa poleje červeným vínem. „První veliký liskanec z jedné a potom z druhé strany. Hlavně se ale musí vínem polété místo hned namočit a vyprat,“ dodává Eva Šebestová.